Země, kde hory nejsou jen kulisou, ale hlavní postavou.

Tádžikistán je nejhornatější zemí Střední Asie a zároveň jednou z nejchudších. Bývalá sovětská republika, která se po rozpadu SSSR ponořila do občanské války, dnes pomalu rozvíjí svou infrastrukturu, ale především si uchovává to, co jiné země dávno ztratily: autenticitu, pohostinnost a pocit, že svět může být ještě skutečný.

Ať už se vydáte po legendární Pamírské dálnici, do údolí Fergany nebo mezi nedostupné vesnice Badachšánu, čekají vás dechberoucí scenérie, čaj v každém domě a tváře, které pamatují víc než televizní zprávy.

Hlavní letiště se nachází v Dušanbe, hlavním městě. Spojení je možné z Istanbulu, Moskvy, Dubaje či Almaty. Domácí lety míří i do Chudžandu nebo Chorogu – pokud počasí a letadlo dovolí.

Železniční spojení je omezené a zastaralé. Vlaky jezdí z Dušanbe do Uzbekistánu a Ruska, ale jen zřídka a pomalu.

Cestování po zemi je možné zejména sdílenými taxíky (maršrutky) nebo terénními vozy. Silnice jsou v různém stavu – od nově postavených dálnic až po štěrkové horské serpentiny.

Hlavní silniční tahy vedou přes průsmyky ve výškách nad 3 000 m. Nejznámější je M41 – Pamír Highway, spojující Dušanbe s městem Chorog a dál do Kyrgyzstánu.

V zimě bývají mnohé průsmyky uzavřeny. V létě je nutná dobrá technická připravenost – benzínky mohou být stovky kilometrů od sebe a signál nečekejte všude.

Tádžikistán není pro turisty, kteří hledají pohodlí. Je to destinace pro milovníky hor, dobrodružství a lidské opravdovosti.

Dušanbe – klidná metropole s rozlehlými bulváry, parky a památkami z doby SSSR. Mezi zajímavosti patří:

Národní muzeum – s krásnými sbírkami z období Sogdů a perské kultury

Rudaki Park – centrální místo s jezírky, sochami a fontánami

Nejvyšší stožár vlajky světa (přinejmenším chvíli byl)

V centru najdete čajovny, tržiště a směs tádžické, ruské a íránské kultury.

Fanská pohoří – tyrkysová jezera, ostré štíty a trasy pro treky (Iskanderkul, Alauddin, Kulikalon).

Pamír (Badachšán) – „Střecha světa“ s vesnicemi jako z jiného století, vysokohorskými jurtami a panoramaty, která berou dech.

Údolí řeky Vachš a Karategin – kláštery, památky Zoroastrismu a zelená krajina mezi vyprahlými hřebeny.

Chorog a Wakhan Corridor – místo, kde se setkávají kultury, jazyky i hranice. Výhledy na Hindúkuš, afghánské vesnice přes řeku a horké prameny.

Yamchun – pevnost nad údolím Wakhan a blízké zoroastriánské svatyně.

Strava je jednoduchá, ale poctivá – vydatná, založená na masu, chlebu a čaji:

Plov – rýže s mrkví, masem a kořením

Lagman – masový vývar s domácími nudlemi

Sambusa – pečené taštičky plněné masem nebo zeleninou

Chleb (non) – kulaté placky pečené v tandoru

Zelený čaj – bez něj neexistuje žádná návštěva

Pokud máte jen jeden den a chcete poznat Tádžikistán za branami hlavního města:

Ráno:

Návštěva tržiště Mehrgon nebo Zelený bazar – ochutnávka sušeného ovoce, ořechů a místní atmosféry

Muzeum národní historie – socha Buddhy z Ajiny Teppe a vývoj země od starověku po současnost

Poledne:

Výlet do Hissarské pevnosti (asi 30 km západně) – brána, medresa a zbytky pevnosti, která pamatuje perskou i ruskou éru

Tradiční oběd ve venkovské čajovně – šašlik, chléb, čaj

Odpoledne:

Jezero Varzob nebo okolní příroda – krátká procházka nebo posezení u vody v horském údolí

Návrat do Dušanbe, možnost večerního koncertu nebo klidného posezení v čajovně Rudaki parku

Jazyk: Tádžičtina (varianta perštiny), mnozí mluví rusky

Měna: Tádžický somoni (TJS)

Bezpečnost: Mimo hranice s Afghánistánem relativně bezpečno; doporučuje se informovat před cestou

Kdy jet: Ideální je květen–září. Zima je tvrdá, léto v horách příjemné

Tádžikistán není pro milovníky all inclusive, ale pro ty, kdo hledají svět, který neztratil duši. Místo, kde si připomenete, co znamená cesta.

Zobrazeno: 92 x