1

Den yndigste rose er funden,
blandt stiveste torne oprunden,
vor Jesus, den dejligste pode,
blandt syndige mennesker gro'de.

2

Alt siden vi tabte den ære
Guds billedes frugter at bære,
var verden forvildet og øde,
vi alle i synden bortdøde.

3

Da lod Gud en rose opskyde
og sæden omsider frembryde,
at rense og ganske forsøde
vor slægts den fordærvede grøde.

4

Al verden nu burde sig fryde,
med salmer mangfoldig udbryde,
men mangen har aldrig fornummen,
at rosen i verden er kommen.

5

Forhærdede tidsel-gemytter,
så stive som torne og støtter,
hvi holder I eder så ranke
i stoltheds fordærvede tanke!

6

Ak, søger de ydmyge steder,
i støvet for Frelseren græder,
så får I vor Jesus i tale,
thi roserne vokser i dale.

7

Min Jesus! du stedse skal være
mit smykke, min rose, min ære,
de giftige lyster du døder
og korset så liflig forsøder.

8

Lad verden mig alting betage,
lad tornene rive og nage,
lad hjertet kun dåne og briste,
min rose jeg aldrig vil miste!

Danmark Hans Adolph Brorson 1732

1. Nalezli jsme nejkrásnější růži, mezi trny tvrdými vyrostla, náš Ježíš, nejkrásnější květ, mezi hříšnými lidmi rostl.

2. Od té doby, co jsme ztratili tu čest nést plody Božího obrazu, byl svět ztracený a pustý, všichni jsme v hříchu žili.

3. Pak Bůh nechal růži vyrůst, a semeno vypučelo včas, aby očistil a osladil zkažený náš lidský rod.

4. Celý svět by se měl radovat, zpívat žalmy plné chvály, ale mnozí nikdy nepoznali, že růže přišla na svět.

5. Zatvrzelé povahy bodláků, tvrdé jako trny a kameny, proč držíte hlavu tak vysoko v pýše a marnivosti?

6. Ach, hledejte pokorná místa, plačte před Spasitelem v prachu, pro koho v údolí rozkvetou růže, s malinkým Ježíškem promluvit může.

7. Můj Ježíši! vždy budeš mou ozdobou, mou růží, mou ctí, jedovaté žádosti zabíjíš a kříž tak lahodně oslaďuješ.

8. Nechť mi svět všechno vezme, nechť trny trhají a koušou, nechť srdce omdlévá a láme se, svou růži nikdy neztratím! 

Zobrazeno: 90 x