Nejřidčeji osídlený stát světa, kde koně stále mají přednost před auty a jurta může být luxusnější než panelák.

Mongolsko, země modrého nebe a větrů bez hranic, leží mezi Ruskem a Čínou. Někdy označované jako poslední útočiště nomádského způsobu života. Krajina Mongolska je tvořena nekonečnými stepmi, pouštěmi a horami – s minimem infrastruktury, zato s maximem svobody.

Více než třetina obyvatel žije v hlavním městě Ulánbátaru, zbytek roztroušen v provizorních jurtových sídlištích či volně po krajině. Přestože se země rychle modernizuje, tradiční způsob života zůstává překvapivě živý – pastevectví, kočovnictví a duchovní svět propojený se šamanismem i buddhismem stále formují identitu Mongolů.

Země láká dobrodruhy, kteří hledají ticho, prostor a návrat k přírodě.

Hlavní mezinárodní letiště se nachází v Ulánbátaru (Chinggis Khaan International Airport). Létají sem přímé spoje z některých asijských metropolí, především z Číny, Koreje, Japonska a Ruska.

Transmongolská magistrála spojuje Rusko (Irkutsk, Moskva) s Čínou (Peking) a prochází Ulánbátarem. Je to jedna z nejmalebnějších železničních tras na světě, vedoucí přes pustiny, stepi a horské průsmyky.

Silniční síť mimo hlavní tahy bývá prašná, hrbolatá nebo zcela chybí. Přesto lze po Mongolsku cestovat autem – nejlépe terénním. Autobusové spoje fungují mezi městy, ale v odlehlých oblastech se spíše spoléhá na domluvu s místními řidiči nebo sdílené minibusy.

Většina venkova nemá asfaltové silnice – spíš pásy vyjeté v trávě nebo štěrku. Navigace je často orientační („za tím kopcem zahni doleva“). Přesto cestování má svůj půvab – člověk má pocit, že jede krajinou, kterou lidé teprve objevují.

Ve městech je doprava chaotická, v Ulánbátaru často ucpaná. Zvláštností je, že se sem dovážejí jak auta s volantem vlevo, tak s volantem vpravo – podle toho, odkud přišla.

Mongolsko nabízí divočinu, jakou jinde v Asii nenajdete. Spíš než města tu táhnou nebe, tráva, koně a volnost.

Ulánbátar, často nazývaný nejchladnějším hlavním městem světa, se tyčí v kontrastu k okolní krajině – paneláky, chrámy, moderní centra a tisíce jurt na periferiích. Mezi hlavní památky patří:

Klášter Gandantegchinlen – centrum mongolského buddhismu

Náměstí Süchbátara – s jezdeckou sochou revolucionáře

Národní muzeum historie – výborné expozice o kočovnících, Čingischánovi i sovětské éře

Poušť Gobi – Největší poušť v Asii s písečnými dunami, fosiliemi dinosaurů, skalnatými soutěskami a neuvěřitelným tichem.

Jezero Chövsgöl – Mongolské „modré oko“, ledovcové jezero s čistou vodou, borovými lesy a pasteveckými komunitami.

Altajské hory – Zasněžené vrcholky a údolí s orlími lovci z kmene Kazachů. Zde končí step a začínají velehory.

Národní park Terelj – Blízko Ulánbátaru, vhodný pro pěší výlety a jízdu na koni. Skalní útvary a jurtové tábory v malebném prostředí.

Socha Čingischána – Obří jezdecký pomník u města Erdene, který vás přivítá jako z jiného světa.

Strava je hutná, masitá a často z mléčných produktů – uzpůsobená tvrdému klimatu. Mezi typická jídla patří:

Buuz – masové knedlíčky vařené v páře

Khuushuur – smažené placky plněné masem

Airag – fermentované kobylí mléko (lehce alkoholické)

Boodog – kozí maso připravované uvnitř vlastního těla s rozpálenými kameny

Zeleniny moc nečekejte. Ale pokud máte rádi syté a jednoduché chutě, přijdete si na své.

Mongolové jsou hrdým národem – vděční Čingischánovi, věrní svým koním a otevření k hostům. Kočovný život je stále běžný, i když mnoho rodin přechází do měst nebo do „polokočovného“ způsobu života.

Hlavní svátky:

Naadam (červenec) – národní slavnost s tradičními sporty: zápas, lukostřelba a dostihy dětí

Lunar Tsagaan Sar (únor) – mongolský nový rok, s návštěvami, dary a slavnostmi v jurtách

Pokud turisté přiletí do Ulánbátaru a mají pouze jeden den, mohou zažít autentický kus Mongolska i bez putování do odlehlých koutů:

Ráno:

Návštěva kláštera Gandantegchinlen – ranní modlitby a pohled na obří zlatou sochu Avalókitéšvary.

Náměstí Süchbátara a Muzeum historie – přehled o mongolských dějinách od kočovníků po socialismus.

Poledne:

Oběd v tradiční restauraci – doporučuje se buuz a airag pro odvážnější.

Výlet do národního parku Gorkhi-Terelj (cca 1 hodina autem) – projížďka na koni, návštěva jurtového tábora, výstup ke „Želvímu kameni“.

Odpoledne a večer:

Socha Čingischána v Tsonjin Boldog – monumentální památník s vyhlídkou.

Návrat do Ulánbátaru na večeři a večerní procházku – doporučeno zakončit den v některé z moderních kaváren nebo čajoven.

Jazyk: Mongolština (v azbuce)

Měna: Tugrik (MNT)

Bezpečnost: Bezpečná země, ale pozor na extrémní počasí a vzdálenosti

Kdy jet: Nejlepší období je červen až září. Zima je velmi chladná, teploty mohou klesnout pod –30 °C

Mongolsko není pro každého – ale pro ty, kdo hledají klid, prostor a jiný rytmus světa, může být nezapomenutelným zážitkem.

Stránky o Mongolsku: http://www.blo-gros.info/cs/hlavni.php?id=mongolsko

Zobrazeno: 139 x