1. Matičko Kristova, klíčnice nebe, / za duše v očistci prosíme tebe. / Mateřskou přímluvou otevř jim bránu, / ony už touží tak po Kristu Pánu.

2. Chybily, hřešily, zbloudily z cesty, / v lítosti volají po rajském štěstí. / Zhřešily v slabosti, chybily v zlobě, / v lásce však volají, Matičko, k tobě.

3. Slyš, mocná Královno, prosebné zpěvy, / jimiž tě vzývají synové Evy! / Za ně se přimlouvej u svého Syna, / ať jeho krví je smyta z nich vina.

4. Matičko, skloň se k nim vlídnou svou tváří, / nebeský mír ať jim navěky září. / Přiveď je z očistce k novému žití, / ať světlo věčné jim v nebesích svítí.

Text i nápěv této oblíbené dušičkové písně složil prostějovský farář P. Karel Dostál-Lutinov (1871–1923). Přestože nebyl školeným hudebníkem, hrál velmi dobře na housle a violu a vytvořil řadu nápěvů, vyhovujících lidovému zpěvu. P. Karel Dostál (pseudonym Lutinov používal podle rodiště svého otce Lutína) byl i vůdčím představitelem tzv. Katolické moderny, jejímž cílem bylo přiblížit českou křesťansky orientovanou literaturu soudobým literárním proudům (mezi významné prozaiky této moderny patřil například chodský spisovatel Jindřich Šimon Baar). Kvůli svým snahám o přiblížení katolické církve nové době i prostřednictvím umění se dostával do ostrých sporů s T. G. Masarykem – Masaryk dospěl k názoru, že od české katolické moderny politickou pomoc očekávat nemůže; Dostál se zase přesvědčil, že Masarykova představa o katolicismu je naplněna neznalostmi a nepřátelstvím.

Obrázky jsou ve stylu kamenné mozaiky, podobně jako Dostálův náhrobek.

Náhrobek P. Karla Dostála v Prostějově (P. Karel Dostál je vpravo jako Nikodém) 

Zobrazeno: 102 x