Uprostřed zalesněného údolí řeky Neckar se nachází univerzitní městečko HEIDELBERG, které se může pochlubit širokou škálou památek, za něž by zástupci jeho větších rivalů v okolí dali nevím co. Goethe nadšeně básnil o jeho dokonalé kráse, která natolik učarovala i Turnerovi, že ji zachytil pro budoucí generace; dokonce i Benjamin Disraeli zcela propadl „výjimečnému půvabu„ zdejší krajiny. „Zde se romantická rozeklanost německé krajiny snoubí v dokonalé harmonii s jemnou krásou Itálie,“ vydechl v úžasu. Tato propagace byla natolik úspěšná, že sem každým rokem přijíždějí tři miliony turistů, přičemž pro mnoho z nich zůstává Heidelberg nezbytnou položkou jejich velkolepého evropského itineráře — úplně stejně, jako to cítili romantikové 19. století.i v Je proto poněkud ironické, že současní návštěvníci nacházejí město v době, kdy už je dávno za zenitem. Francouzské jednotky město vyplenily v roce 1688 během války o falcké dědictví a Ludvík XIV. se sem o pět let později vrátil, aby přinesl smršť takové síly, že spisovatel Nicolas Boileau navrhl svému kolegovi Jeanu-Baptistu Racinovi, aby informoval Francouzskou akademii o „totálním zpustošení Heidelbergu„. K dovršení tohoto příběhu plného strastí se falcký kurfiřt Karel Filip rozhodl přesunout své sídlo z Heidelbergu do Mannheim» (když protestantská bašta odmítla přijmout katolickou víru), čímž již tak dosti zničené město odsoudil do role bezvýznamného provinčního městečka.

Když přijedete na zdejší vlakové nádraží, situované 20 minut chůze východně od historického centra (nebo deset minut jízdy autobusem č. 11 a 33 nebo tramvají č. 1), první dojem z Heidelbergu zpravidla neodpovídá bombastické reklamě. Když nic jiného, alespoň se ocitnete na výhodném místě u velmi rušného turistického infocentra, situovaného před nádražím na náměstí Willy-Brandt-Platz 1 (http://www.cvb-heidelberg.de). Menší pobočka kanceláře, která je v provozu pouze v létě (stejná otevírací doba), se nachází na náměstí Neckarmünzplatz vedle konečné stanice zámecké lanovky (Schloss Bergbahn). Na obou místech si můžete koupit dvoudenní slevovou kartu HeidelbergCARD, která poskytuje volný nebo zlevněný vstup na všechny památky včetně prohlídky zámku.

V Heidelbergu více než kdekoli jinde v Německu může být hledání letního ubytování velice složité, zejména pokud preferujete zařízení na spodním konci cenového rozpětí. Nejlepším řešením je rezervovat si nocleh dlouho dopředu a nespoléhat se příliš na pomoc zaneprázdněného personálu turistického infocentra. Velká živá ubytovna tři kilometry západně od centra na břehu řeky Neckar http://www.jugendherberge-heidelberg.de Od nádraží sem jezdí autobus č. 33. Lůžka ve společné ložnici 22,30 eur. Der europäischer Hof - Hotel Europa, Friedrich-Ebert-Anlage 1 http://www.europaeischerhof.com. Individuálně vyzdobené pokoje (ceny za dvoulůžkový pokoj začínají v létě na 334 eur), apartmá zařízená starožitným nábytkem a gurmánská restaurace Die Kurfürstenstube představují dohromady nejlepší adresu ve městě. (2)

Hirschgasse, Hirschgasse 3 (http://www.hirschgasse.de). Podnik pro znalce počítá mezi své slavné hosty minulosti také Marka Twaina a hraběte Ottu von Bismarcka. Zdejší styl je kombi-nad luxusu a venkova - postele s nebesy a nábytek od Laury Ashleyové; poloha na severním břehu řeky znamená, že budete ušetřeni letních turistických davů.(0)

Holländer Hof, Neckarstaden 66 (www.hollaenderhof.de). V tomto elegantním, cenově výhodném podniku vedle mostu Alte Brücke se vám s trochou Štěstí podaří vyžebrat pokoj s výhledem na řeku.

Devastace Heidelbergu se obrátila v jeho spásu — v romantických očích není mohutný červený zámek (denně 8-17.30; 5 eur, vstup volný od šesti večer až to soumraku), trůnící majestátně na skalním útesu a obrněný hustým břečťanovým porostem, jenom pouhou zříceninou, ale tklivým zosobněním melancholie a rozkladu. Dokonce i chorobně jízlivý vtipálek Mark Twain jej popsal jako „opuštěný, zbavený vlády, ošlehaný bouřkami, ale dosud královsky hrdý a překrásný“ Dnes je tato zřícenina jednou z nejvýznamnějších turistických destinací v celém Německu.

Z elegantního náměstí Kornmarkt můžete vystoupat k hvězdné heidelberské frakci po příkrém schodišti nebo se svézt lanovkou Bergbahn. Daleko nejlepší je ale vydat se po sousední cestě Burgweg a zvenčí žasnout nad masivními věžemi Dicker Turm (Tlustá věž), roztrhaná navzdory sedmimetrovým zdem francouzskými granáty, je rozhodně působivá, ale jihovýchodní Pulverturm je zase miláčkem současných i minulých romantiků. Francouzští ženisté rozdělili mohutné opevnění na dva kusy, odštěpená část se poté zřítila do hradního příkopu. Z věže používané jako prachárna se stala Gesprengter Turm (Vybuchlá věž).

Nejlepší výhled na rozvaliny nabídne terasa, kde kdysi kvetly okrasné zahrady Hortus Palatinus (1616), založené z popudu Fridricha Falckého (v němčině Friedrich V.), které byly zázrakem své doby. Tento panovník z rodu Wittelsbachů chtěl velkolepou zahradou okouzlit svou nafoukanou anglickou nevěstu, 19letou Alžbětu Stuartovnu, dceru Jakuba I. Aby svou milou maximálně překvapil, dal prý během jediné noci na západní části terasy vztyčit věž Elisabethentor (1615). Ubohý Fridrich. Jen málo z jeho pokusů padlo na úrodnou půdu. O čtyři roky později se navzdory dobrým radám nechal tento 24 letý vévoda a kurfiřt falcký korunovat českým králem, čímž se stal hrozbou pro mocnou dynastii Habsburků. Následná srážka se rovnala katastrofě, a to nejen pro samotného panovníka, jehož vojsko bylo poraženo císařem Ferdinandem II,. a tak řečený „zimní král„ byl zbaven veškerých titulů, ale také pro Evropu, v níž došlo ke konfliktu, který posléze vyústil ve třicetiletou válku.

Jakkoli je hradní opevnění neobyčejně působivé, ve skutečnosti představuje pouze zahřívací kolo před návštěvou hlavní atrakce, kterou je palác Schlosshof, dostupný přes strážní věž Torturm, který je jedinou budovou, jež přečkala útok trhavin. Povšimněte si praskliny v levém dveřním železném kruhu, která je výsledkem zuřivého kousnutí čarodějnice, která se nechala zlákat příslibem Ludvíka V., že svůj nový hrad věnuje tomu, kdo dokáže kruh rozkousnout vedví. Poté přejděte na nádvoří, kde se nachází gotický objekt Ruprechtsbau (4-6 prohlídek denně; 4 eura) s andělským svorníkem klenby, který je údajně památníkem pozdějších synů mistra stavitele. Dále se zde nacházejí zdobné renesanční krby a modely hradu. Prameny z vrchu Königstuhl za hradem krmily vodou 16 metrů hlubokou studnu, umístěnou v prostoru arkády protějšího domu Brunnenhaus. Jeho mramorové sloupy byly ukořistěny z hradu Karla I. Velikého v Ingelheimu, avšak pravdou je, že i sám císař svaté říše římské je předtím odnesl z jednoho starořímského paláce.

Největší dojem ovšem vzbuzují budovy renesančního paláce. Velkolepé obvodové zdi Ottheinrichsbau (1559) se pyšní čtyřpatrovým souborem alegorických soch včetně božstev reprezentujících jednotlivé planety, postav ze Starého zákona a lidských ctností. V suterénu se nachází poněkud bizarní a roztomile neuspořádaná expozice Deutsches Apotheken Museum (denně 10.15-18; stejná vstupenka jako pro návštěvu hradu), věnovaná regionálním lékárnám i 18. a 19. století. Zrcadlová síň Glässener-Saal-Bau, kombinující románský sloh s progresivní renesancí, spojuje Ottheinrichsbau s výstavní síní Friedrichsbau, kde se nachází galerie pyšných soch předků, sledující rodokmen Wittelsbachů od velmi sporného Karla I. Velikého až po zakladatele hradu Fridricha Falckého, přičemž celou rodovou linii zaštiťuje postava Spravedlnosti, umístěná ve středu. Přidejte se k organizované prohlídce, která vás zavede k originálům soch, překrásné pozdně gotické zámecké kapli a místnostem zařízeným v dobovém stylu.

Sestup zpět do centra Heidelbergu končí u budovy Fassbau a sudu na víno o velikosti chalupy, Grosses Fass (1751). Obří nádoba byla zhotovena z přibližně 130 dubových kmenů a má objem přesně 221 725 litrů — jedná se o rozmar kurfiřta Karla Theodora, jehož dvořané si na sudové plošině zatančili nejednu čtverylku. Vpředu stojí socha panovníkova dvorního šaška, ochránce sudu legendárního násosky Clemense Perkea. Říká se, že jeho jméno vzniklo z jeho odpovědi na nabídku vína — „Perche no?“ („Proč ne?„). Z velké terasy Grosser Altern před budovou Friedrichsbau se naskýtá úchvatný výhled na střechy historického centra. Zpátky se můžete vracet po setmění, abyste tak vyjádřili své sympatie k Marku Twainovi, který poznamenal: „Někdo by si za dne mohl myslet, že Heidelberg má do krásy ukrutně daleko, ale když potom spatří noční Heidelberg, s mléčnou dráhou na dosah ruky … pak si vyžádá čas na rozmyšlenou, aby svůj ukvapený soud mohl zrevidovat.“

Jestliže je výhled na hrad z náměstí Karlsplatz dosti působivý již za denního světla, tak za tmy je přímo senzační. Náměstí, situované pod hradem a východně od rynku Kornmarkt, je lemováno dvojicí barokních paláců — jedná se o velkolepou vévodskou rezidenci od architekta Rémy de la Fosse (nyní v majetku univerzity) a Palais Boisserée, sídlo extravagantních francouzských sběratelů umění Sulpize a Melchoira, kteří zde dvakrát hostili samotného Goetha, jehož s Heidelbergem pojila čtyřicetiletá nerezavějící láska.

Pár minut chůze západně se prostírá ústřední náměstí Marktplatz, kde kdysi probíhaly veřejné popravy a dobytčí trhy, zatímco dnes se tu lidé scházejí nad pivem a kávou. V centru náměstí stojí gotický kostel Heiliggeistkirche s barokní mansardovou střechou, která dosud zachovává kdysi zcela běžnou středověkou tradici, podle níž jsou pod jejími podpěrami rozmístěny prodejná stánky. Zakladatel chrámu Ruprecht III. je pohřben v severní lodi, zatímco fragmenty středověkých fresek naznačují, jaká nádhera kdysi vykvetla na kostelní klenbě, než byl strop chrámu v roce 1693 obnažen při francouzském drancování. Jediná budova, která zůstala stát po plenění roku 1693, je protější Haus Zum Ritter s velkolepou renesanční fasádou, prozrazující extravaganci, která byla pro kalvinistického obchodníka s oděvy dosti netypická.

Severně odtud stojí brána Brückentor ozdobená na vrcholu veselými barokními přilbami, která stráží ladné oblouky mostu Alte Brücke. Goethe věnoval mostu oslavnou tirádu, podle níž je „tak překrásný, že se mu zřejmě nevyrovná žádný jiný most na světě“. Pravdou je, že se odtud nabízí pěkný výhled na historické jádro. Lepší už je pouze panoramatický výhled z ulice Philosophenweg, pojmenované po debatujících studentech. Navštivte tuto svažitou cestu na severním břehu řeky při západu slunce a budete moci sledovat, jak hrad v záři posledních paprsků stále více rudne. Tuto hru světla překrásně zachytil Turner na svém obrazu Západ slunce v Heidelbergu.

Barokní stavba Alte Universität (duben-září Út-Ne 10-18; říjen Út-Ne 10-16; listopad-březen Út-So 10-14; 2,50 euro) na náměstí Universitätsplatz představuje honosnou budovu nejstarší německé univerzity, kterou založil roku 1386 Ruprecht III. V porovnání s moderním objektem Neue Universität na tomtéž náměstí se jedná o skutečný palác. Jednotná vstupenka vám umožní navštívit menší univerzitní muzeum, velkolepou zasedací síň z 19. století Alte Aula a Studentkarzer (studentské vězení; vstup z ulice Augustinergasse). Za obvyklé studentské žertíky a lotroviny, jako je třeba opilství, zhasínání pouličních lamp nebo malování obrázků prasátek po zdech, se studenti mohli dostat do univerzitního vězení až na dva týdny, ale při vážném porušení zákona zde mohli skončit zavření i na čtyři týdny. Provinilci byli z nepohodlného vězení propuštěni na zkoušky, přičemž pobyt v těchto zdech byl mezi studenty považován za nezbytnou zkušenost každého správného absolventa. Provinilci zde po sobě zanechávali kresby na zdech a plamenem svíčky vytvořené začouzené siluety.

Východně od uličky Schulgasse se nachází prostorná budova kostela Jesuitenkirche, zahrnující střízlivé rokokové štuky, zatímco jižně na Grabengasse je situována univerzitní knihovna (Universitätsbibliothek; Po-So 10-18; vstup volný), zaplněná během semestru studenty, kde se občas konají školní výstavy. 

Zobrazeno: 8 x