Toto je starší verze dokumentu!
Číňané nejsou čistí. Místo aby se po velké straně umyli, osuší se jenom papírem…1)
Čína je obrovská země a jednotlivé oblasti mají velmi odlišné klima. Většina území Číny se nachází v mírném nebo subtropickém podnebném pásmu. Jižní oblasti leží v tropech a hory na západě země mají vysokohorské podnebí. Čím více na sever, tím více má čínské podnebí kontinentální charakter. V severní oblasti, včetně hlavního města Pekingu, stoupají letní teploty přes třicítku. Zima je tu pak velmi chladná. Ve střední Číně, kde leží například Šanghaj, je klima stále vnitrozemské, ale už mírnější. Na jihu země už se projevuje vliv oceánu. Léto je tu horké a zima mírná. Pobřežní oblasti jsou mnohem vlhčí než zbytek země. Nejvíce srážek se v Číně vyskytuje v letních měsících. Přinášejí je do země letní monzuny od východu a jihovýchodu. Směrem do vnitrozemí srážky ubývají. V létě se také může na čínském pobřeží objevit tajfun.
O výrobě oceli (Velký skok vpřed). Vtip kritizuje šílené kvóty na výrobu oceli, které vedly k tomu, že lidé roztavovali své nástroje a nářadí, čímž si pod sebou podřezali větev a způsobili následný hladomor.
Stranický funkcionář přijede na venkov kontrolovat domácí pec na výrobu oceli. Vesničané mu hrdě ukazují hromadu ztvrdlého, nepotřebného šrotu.
„Soudruhu, splnili jsme kvótu! Vyrobili jsme 50 kilogramů kvalitní oceli!“
Funkcionář je pochválí, ale pak se podívá na vedlejší hromadu a ptá se: „A co je tohle?“
„To, soudruhu, jsou pluhy, motyky a rýče, které jsme roztavili, abychom splnili váš plán.“
O vrabcích (Velký skok vpřed) Tento vtip ukazuje katastrofální důsledky nepromyšlených zásahů do ekosystému, které režim provedl v rámci iracionálních kampaní.
Po kampani na vyhubení vrabců (jako škůdců požírajících úrodu) se sejdou dva staří sedláci.
„Tak co, sousede, máte letos větší úrodu, teď když není žádný vrabec?“
„Bohužel, sklizeň je horší. Vrabci sice žrali zrní, ale také jedli hmyz. Teď máme hejna kobylek, která sežrala všechno.“
O studiu děl Mao Cetunga (Kulturní revoluce) Vtip zachycuje paranoidní atmosféru Kulturní revoluce, kde i nejintimnější a nejnevinnější lidské city (láska k vlastnímu dítěti) musely ustoupit absolutní loajalitě vůči režimu a jeho vůdci.
V továrně je svolána schůze ke kritice a sebekritice. Představen je mladý dělník.
„Soudruzi, obviňuji se. Místo abych po práci studoval Rudou knížku citátů předsedy Maa, šel jsem domů a hrál si se svým malým synem.“
Předseda schůze jej přeruší: „A co jste mu říkal, když jste si s ním hrál?“
„No… říkal jsem mu, že ho mám rád.“
Sál ztichne. Předseda se na něj podívá přísně: „A neřekl jste mu náhodou, že ho máte rád více než předsedu Maa?“
O revoluční opeře (Kulturní revoluce) Absurdita dosahuje vrcholu, když se historická kritika tyrana stane podezřelou, protože její popis se nápadně podobá praktikám právě probíhající Kulturní revoluce.
Skupina Rudých gard vyslýchá starého profesora dějepisu.
„Přiznejte se! Učil jste své studenty o císařích a feudálech! To je buržoazní jed!“
Profesor se brání: „Soudruzi, já jsem jen říkal, že císař Qin Shi Huang byl tyran, který pálil knihy a pohřbíval učence zaživa!“
Velitel gard se na něj podívá zmateně: „A to jste říkal jako odsouzeníhodný příklad, nebo jako revoluční návod?“
O třídním původu (Kulturní revoluce) Vtip ironizuje posedlost režimu třídním původem („špatné“ krevní linie), který determinoval celý život člověka a byl důležitější než cokoli jiného, dokonce i než lidské vztahy. Návrh „vyměnit si rodiče“ je absurdní, ale dokonale zapadá do pokřivené logiky systému.
Přijde muž na úřad, aby získal povolení k sňatku. Úředník se ptá: „Jaký je váš třídní původ?“
„Dělník,“ odpoví muž hrdě.
„A původ vaší nastávající?“
„Inteligence.“
Úředník zavrtí hlavou: „To nepůjde. Příliš velký rozdíl.“
Muž se zamyslí a řekne: „A co kdybychom si vyměnili rodiče?“
Zde jsou dva další známé příklady, které kolovaly zejména v období Kulturní revoluce a po ní, často mířené na „Gang čtyř“:
Vtip o Čang Čchun-čchiaovi (Zhang Chunqiao) a dělnických právech Tento vtip byl ostrou satirou na absurditu ideologické čistoty a paranoiu té doby. Kritizoval způsob, jakým byli lidé pronásledováni za sebemenší projev nesouhlasu, a jak byla i ta nejbanálnější obvinění přetvářena do podoby „protirevolučních spiknutí“. Zároveň zesměšňoval rigidní lpění na frázích o „kolektivismu“ a „myšlení mas“.
Verze 1: Čang Čchun-čchiao jde kolem továrny a vidí dělnici, jak si na zeď čmárá nápis: „Čang Čchun-čchiao je hlupák!“ Rychle ji zastaví a říká: „Soudružko, to je strašná chyba! Musíte napsat: ‚My si myslíme, že Čang Čchun-čchiao je hlupák.‘ Jedině tak to bude správně z hlediska kolektivního ducha!“
Verze 2: Dělník je zatčen za to, že napsal na zeď „Čang Čchun-čchiao je hlupák“. Při výslechu se ho vyšetřovatel ptá: „Proč jsi to napsal? Kdo je tvůj spoluviník?“ Dělník odpoví: „Sám jsem to vymyslel. Nemám žádné spoluviníky.“ Vyšetřovatel na to: „Lžeš! Jednotlivec nic nezmůže. Za každým činem musí být kolektivní vůle! Přiznej se, kdo s tebou byl ve spiknutí?“
Vtip o Wang Chung-wenovi (Wang Hongwen) a jeho kariéře. Tento vtip kritizoval nekompetentnost a rychlý vzestup „radikálů“ během Kulturní revoluce, kteří dostali obrovskou moc bez dostatečných zkušeností. Ta nenápadná otázka „co až ti dojde palivo?“ byla prorocká – narážela na pomíjivost takové mocí založené na politických zvratech, a ne na schopnostech. Skutečně byl Wang Chung-wen spolu s celým „Gangem čtyř“ nakonec svržen krátce po Maoově smrti.
Wang Chung-wen, tovární dělník, který byl během Kulturní revoluce rychle povýšen do nejvyšších funkcí, se chlubí svým přátelům: „Má kariéra je jako let raketou!“
Jeden z posluchačů se naivně zeptá: „A co až ti dojde palivo?“
Ťiang Čching V 70. letech, když už se vědělo, že Ťiang Čching (Maova čtvrtá manželka) jejíž předchozí manželství a vztahy nebyly veřejně diskutovány, ale byly známé v určitých kruzích, má v politice velký vliv, koloval tento vtip:
Otázka: „Proč má soudružka Ťiang Čching tak ráda revoluci?“
Odpověď: „Protože každá revoluce ji přivedla k novému manželovi!“
O Maově „věčném vedení“ Tohle byl způsob, jak lidé ironicky komentovali přírodní katastrofy po jeho smrti a zároveň zlehčovali oficiální kult Maa jako „věčného vůdce“.
Po Maově smrti se šířil vtip:
„Předseda Mao není mrtev. On jen přešel z vedení země na vedení počasí – proto máme tolik bouří.“
Téma Tibetu je velmi citlivé a z pohledu tibetské kultury a historie velmi bolestivé. Vtipy, které by tuto situaci reflektovaly z jejich perspektivy, nejsou vtipy v pravém slova smyslu, ale spíše hořké, satirické komentáře na adresu čínské propagandy. Často pracují s absurditou čínského narativu.
Zde je několik příkladů, které ilustrují tento typ „humoru“:
Vtip o „osvobození“ Vtip ukazuje, jak čínská propaganda vytváří nepřátele („imperialisty“), kteří buď neexistovali, nebo jejich hrozba byla záměrně zveličena, aby se ospravedlnila invaze a okupace jako „ochrana“.
Čínský důstojník přijede do tibetské vesnice a svolá místní.
„Soudruzi Tibeťané, gratuluji vám! Byli jste mírově osvobozeni od feudálních pánů a zahraničních imperialistů!“
Jeden starý Tibeťan se zvedne a opatrně se zeptá: „Promiňte, ale… my jsme tady žádné imperialisty neviděli. Kdy vlastně přijeli?“
Důstojník se na něj usměje: „To je právě to geniální! My jsme vás osvobodili dřív, než vůbec stačili přijet!“
Vtip o rozvoji a pokroku Vtip kritizuje čínskou definici „pokroku“, která ignoruje ztrátu svobody, kultury a tradičního způsobu života, a nahrazuje ji materiálními vymoženostmi sloužícími k upevnění moci režimu.
Čínský úředník ukazuje novinářům moderní železnici vedoucí přes Tibet.
„Vidíte tento úžasný pokrok? Toto je dárek naší vlády tibetskému lidu! Před námi tu byla jen zaostalost.“
Jeden novinář se zeptá místního pastevce: „A co vy? Těšíte se z tohoto pokroku?“
Pastevec odpoví: „No… je to zvláštní. Můj otec a děd žili svobodně se svými jaky na pláních. Já teď v továrně montuji baterky do svítilen, které svítí na sochu předsedy Maa v naší vesnici. Úředník má pravdu. Je to opravdu jiný druh pokroku.“
Vtip o kulturní revoluci Tento vtip zdůrazňuje odolnost Tibeťanů a jejich schopnost zachovat si svou identitu a důstojnost i pod nátlakem asimilace a ničení jejich kulturního dědictví.
Skupina Rudých gard vtrhne do kláštera. Jeden mnich se je snaží zastavit.
„Prosím, tato socha Buddhy je stará přes tisíc let!“
Velitel gard ho odstrčí: „Právě proto! Je to feudální relikt. My vám přinášíme novou, moderní kulturu!“
Za pár let přijede do kláštera čínský turista a ptá se mnicha: „Je pravda, že jste tu za Kulturní revoluce přišli o všechny poklady?“
Mnich povzdychne: „Skoro o všechny. Podařilo se nám zachránit jen jednu, velmi starou relikvii.“
Turista je nadšený: „A kterou? Sochu? Rukopis?“
Mnich se trpce usměje: „Ne. Naučili jsme se jednu novou, moderní kulturu: jak před okupanty úspěšně lhát.“
Víte, že…?
TIBINFO RŮZNÉ Software Noviny Mince, známky Na slovíčko s… Kalendář
Tibetská jídla Tibet-prodej