Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- dansko [2024/08/29 16:33] – cesty
+++ dansko [2026/02/03 17:09] (aktuální) – [I] 185.5.70.53
@@ Řádek 79: / Řádek 79: @@
 ===== STRAVOVÁNÍ=====
-Dánsko je známé svou kvalitní gastronomií, a to nejen díky michelinským restauracím v Kodani, ale také díky tradičním pokrmům, jako je smørrebrød (otevřené sendviče), dánské pečivo a ryby, zejména sledě. Dánská kuchyně klade důraz na čerstvé, lokální suroviny.
+Dánové si potrpí na kvalitní jídlo, ať už jde o michelinské restaurace v Kodani, nebo o tradiční pochoutky jako smørrebrød (otevřené sendviče), dánské pečivo a ryby, zejména sledě. K snídani si často dávají kyselé mléko s corn-flakes a drobky sladkého chleba. V kuchyni se u nich klade důraz na čerstvé, lokální suroviny, takže se tu hodně jí ryby, majonézové saláty, sýry a různé uzeniny. Čaj nebo káva jsou běžnou součástí dne, a pokud jde o alkohol, Dánové mají rádi pivo, i když je docela drahé. Základní potraviny nakoupíte v obchodech s nápisem bageri nebo konditori, a pokud chcete ušetřit, zamiřte do samoobsluhy NETTO nebo na trh v podvečer, těsně před zavírací dobou. Mezi dánské speciality patří i „miliónové maso“ – něco jako náš karbanátek, jemně sekaný na kousky.
-Dánové hodně konzumují ryby, dále si potrpí na výborné majonézové saláty, sendviče, vajíčka, sýry a různé uzeniny. Pijí čaj nebo kávu a z alkoholických nápojů dávají přednost pivu, které je dost drahé. Základní potraviny se prodávají v obchodech s nápisem bageri nebo konditori. Nejlevnější potraviny jsou v samoobsluhách NETTO, nebo na trhu v podvečer před zavírací dobou.
-Dánskou specialitou je jídlo zvané miliónové maso (česky by se asi řeklo karbanátek) jemně sekané na kousky. K snídani je oblíbené kyselé mléko a corn-flakes a drobky sladkého chleba.
 ===== Práce=====
  Velké možnosti příležitostné práce poskytuje zemědělství. Farmy jsou roztroušeny po celé zemi, takže hledání může být někdy dost zdlouhavé. Farma Orbaek Mostfabrikje (Odensvej 16, 5883 Orbaek) je známá tím, že zaměstnává cizince. Sběr jahod zde probíhá v červenci a srpnu. Další možnost na adrese Broholm, Tastebjerggyden 13, Horné, 5600 Faborg (tel. 09-601028). Šanci máte také v jablečném sadu (Kaj Hansen, Kalvebodshojvej 254, 2791 Dragor) v době od září do listopadu.
@@ Řádek 117: / Řádek 112: @@
 Za návštěvu stojí také Statens Muzeum for Kunst v areálu botanické zahrady a zámku Rosenborg, kde jsou ukryty korunovační klenoty, pěkná je expozice egyptské a etruské kultury, obrazy z období impresionismu v galerii Ny Carlsberg Glypkotek.
-Antika a období vikingské slávy je náplní Národního muzea. V červenci býváv Kodani vyhlášený jazzový festival a v květnu třídenní karneval, kdy tisíceSkandinávců tančí na ulicích.
+Antika a období vikingské slávy je náplní Národního muzea. V červenci bývá v Kodani vyhlášený jazzový festival a v květnu třídenní karneval, kdy tisíce Skandinávců tančí na ulicích.
 Dále v Kodani stojí za pozornost: Planetárium Tycho de Brahe na břehu kanálu Jorgens. ZOO v parku Frederiksberg. Botanická zahrada v parku u zámku Rosenborg a v těsném sousedství zajímavé Královské muzeum umění s bohatými sbírkami evropských malířů a sochařů (vstup zdarma).
@@ Řádek 292: / Řádek 287: @@
 =====Zdroje:=====
 Kolektiv autorů. Evropou s prázdnou kapsou Praha: OÁZA, 1991.
+====== ŠŇŮRA PEREL ======
+===== I =====
+Železnice v Dánsku spojuje zatím jenom Kodaň ((Kodaň – hlavní město Dánska, historické sídlo dánské monarchie, univerzitní a kulturní centrum skandinávského prostoru; od středověku klíčový přístav na Øresundu, jehož kontrola formovala obchodní dějiny severní Evropy)) s Korsörem ((Korsør – přístavní město na západním pobřeží ostrova Sjælland; v 19. století důležitý dopravní uzel spojující Sjælland s ostrovem Fyn přes průliv Velký Belt)), ale ta dráha je šňůrou perel, jakých má ostatní Evropa celou řadu. Tam se jmenují nejkrásnější perly Paříž ((Paříž – hlavní město Francie, centrum evropské kultury, umění a intelektuálního života 19. století; sídlo Sorbonny a symbol moderní urbanistické proměny)), Londýn ((Londýn – hlavní město Spojeného království, politické centrum britského impéria a jedno z hlavních světových finančních měst 19. století)), Vídeň ((Vídeň – hlavní město habsburské monarchie, významné hudební a intelektuální centrum střední Evropy, spojené s klasicismem a raným romantismem)), Neapol ((Neapol – město v jižní Itálii, historické centrum Království obojí Sicílie, významné pro dějiny opery a středomořské kultury)). — Ale přesto leckdo prohlásí, že nikoliv tato velká města jsou jeho nejkrásnější perlou, nýbrž ukáže na maličké nevýznamné místo, kde má svůj domov, kde bydlí jeho drazí. Ba, často je to jenom jeden jediný dvorec, jeden domek, schovaný v zeleném křoví, bod, který se jen mihne kolem, když se po kolejích žene vlak.
+Kolikpak perel máme na šňůře z Kodaně do Korsöru? Podíváme se na šest, kterých si většina jistě povšimne, neboť staré vzpomínky a poesie sama obdařují tyto perly takovým leskem, že zasvítí i do naší duše.
+Blízko kopce se zámkem Frederika VI. ((Frederik VI. – dánský král v letech 1808–1839; vládl v období napoleonských válek, bankrotu státu roku 1813 a ztráty Norska; jeho éra je spojena s kulturním „zlatým věkem“ Dánska)) — domovem Oehlenschlägerova ((Adam Gottlob Oehlenschläger – dánský romantický básník a dramatik, klíčová postava národního obrození a autor textu dánské hymny „Der er et yndigt land“)) dětství — svítí z lesa mezi stromy na jihu jedna z perel, které se říkalo chaloupka Filemona a Baucidy ((Filemon a Baucis – postavy z Ovidiových Proměn, symbol ideální pohostinnosti a věrného manželství; jejich jméno bylo v 19. století literární metaforou harmonického domova)), to znamená domov dvou rozmilých stařečků. Tam bydlil Rahbek ((Knud Lyne Rahbek – dánský literární kritik a kulturní organizátor, spolutvůrce literárního salonu Bakkehuset, významná osobnost kodaňského intelektuálního života přelomu 18. a 19. století)) se svou ženou Kammou ((Kamma Rahbek – manželka K. L. Rahbeka, známá hostitelka literárního salonu, který se stal centrem dánského romantismu)). Tady se pod pohostinnou střechou domku sjížděli všichni významní lidé ducha po jeden lidský věk, jezdívali tam z rušné Kodaně, byl tam pravý domov ducha. A dnes! Neříkejte „ach, jaká změna!“ — ne, ještě to je domov ducha, skleník, v němž žije odumírající rostlina! Poupě, které nemá dost sil, aby se rozvilo, přece jen v sobě skrývá lístky květu i budoucí semínka. Slunce ducha svítí do tohoto domova ducha, chráněného před světem, osvěžuje a probouzí k životu. Paprsky okolního světa pronikají očima až do neprozkoumatelných hlubin duše. Pošetilcův domov, obklopený lidskou péčí, je posvátným místem, skleníkem pro hynoucí květinku, která rozkvete, až bude přesazena do boží zahrady. Lidé nejslabšího ducha se teď scházejí v domku, kam kdysi docházeli lidé ducha největšího a nejsilnějšího, kde si sdělovali svoje myšlenky a povznášeli se k výšinám — a ještě nyní se povznáší vzhůru plamen duše v chaloupce Filemona a Baucidy.
+Před námi leží Roskilde ((Roskilde – jedno z nejstarších měst Dánska; jeho gotická katedrála je tradičním pohřebištěm dánských panovníků a je dnes zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO)), město královských hrobů u Hroarova pramene; útlé kostelní věže se tyčí nad nízkým městem a odrážejí se v Isefjordu ((Isefjord – rozsáhlý fjord na severozápadě ostrova Sjælland, významný pro vikinské i obchodní dějiny oblasti)). Tady si najdeme jenom jediný hrob a podíváme se na něj v záři perel. Nebude to hrob mocné královny severské unie Markéty ((Markéta I. Dánská – panovnice, která koncem 14. století sjednotila Dánsko, Norsko a Švédsko v tzv. Kalmarské unii)), to ne. Ten hrob je na hřbitově, kolem jehož bílé zdi těsně letíme. Nad králem varhan a obnovitelem dánské romance, který tu odpočívá, leží nevelký kámen. Melodiemi se staly v naší duši pověsti, které jsme slýchali, v nichž „valily se jasné vlny“ a „bydlil jeden král v Lejre“. Roskilde ((viz výše)), město královských hrobek, v tvé perle se podíváme na malý hrob, kde v kameni je vytesána lyra se jménem Weyse ((Christoph Ernst Friedrich Weyse – skladatel působící v Dánsku na přelomu 18. a 19. století; autor duchovní i světské hudby, významný představitel dánské hudební kultury období romantismu)).
+Teď přijedeme k Sigerstedu u města Ringstedu ((Ringsted – historické město ve středním Sjællandu; kostel sv. Bendta byl ve středověku korunovačním a pohřebním místem dánských králů)). V říčce je málo vody, žluté obilí teď roste na místech, kde kdysi přistál Hagbarthův člun, nedaleko od komnaty panenské Signe. Kdo by neznal pověst o Hagbarthovi visícím na dubu a o plamenech, které zachvátily komnatu mladické Signe, onu pověst o velké lásce.
+„Nádherné Sorö ((Sorø – město na ostrově Sjælland, historicky spojené s cisterciáckým klášterem založeným ve 12. století; v novověku sídlo Sorø Akademi, významné vzdělávací instituce dánského „zlatého věku“)), ve věnci lesů,“ tiché klášterní městečko, které se díváš do světa skrze stromy, porostlé mechem! Tvůj mladistvý pohled zalétá od akademie přes jezero až na světovou silnici, kde si odfukuje lokomotiva, letící lesem. Sorö, perlo básnictví, ty máš ve svých zdech Holbergův prach! Jako mohutná bílá labuť u hlubokého lesního jezírka leží tvůj zámek učenosti u jezera, a na cestě k němu svítí — tam také zalétají naše zraky — jako bílý ptáčinec na půdě lesa bílý domeček. Zbožné zpěvy odtamtud zaznívají a šíří se po celé zemi, slova se tam ozývají, sám rolník jim naslouchá a poznává v nich dávné časy. Zelený les a ptačí zpěv patří nerozlučně k sobě, stejně tak i jména Sorö ((viz výše)) a Ingemann ((Bernhard Severin Ingemann – dánský básník a prozaik období romantismu, autor historických románů a duchovních písní, dlouhodobě spjatý se Sorø Akademi)).
+A dál do Slagelse ((Slagelse – město na západním Sjællandu, historicky významné díky klášteru Antvorskov, jednomu z nejdůležitějších johanitkých sídel ve středověkém Dánsku))! Copak se asi tady zrcadlí v záři perly? Zmizel klášter Antvorskov ((Antvorskov – bývalý klášter johanitů založený ve 12. století, významné duchovní a hospodářské centrum středověkého Dánska)), zmizely bohaté sály zámku, dokonce i jeho jediné křídlo, stojící o samotě. Přesto však tam stojí stará památka, znovu a znovu obnovovaná, dřevěný kříž na návrší, kde v době legendy procitl kněz ze Slagelse, svatý Anders ((Svatý Anders ze Slagelse – postava dánské lidové legendy; podle tradice byl během jediné noci zázračně přenesen do Jeruzaléma a zpět, což z něj učinilo symbol lidové víry a poutnictví)), když tam byl přenesen za jedinou noc z Jerusalema ((Jeruzalém – starověké město v oblasti dnešního Izraele, jedno z nejvýznamnějších náboženských center judaismu, křesťanství a islámu)).
+Korsör ((Korsør – přístavní město na Velkém Beltu, klíčový spojovací bod mezi ostrovy Sjælland a Fyn; v 19. století významný uzel osobní a poštovní dopravy)) — tady ses narodil ty, u něhož
+„— s žertem vážnost snoubí  \\
+v písních svých Knud Sjællandsfar.“
+Ty, mistře vtipného slova! Rozpadající se staré hradby z opuštěné již pevnosti jsou nyní posledními zbylými svědky domova tvého dětství. Když zapadá slunce, ukazují jejich stíny k místu, kde stál tvůj rodný domek. Když jsi byl malý, stál jsi na těchto hradbách a díval ses na návrší ostrova Sprogö ((Sprogø – malý ostrov v průlivu Velký Belt mezi Sjællandem a Fynem; historicky navigační a obranný bod, ve 20. století známý také jako místo internace žen v rámci eugenických politik)), odtamtud jsi viděl, jak „měsíc klouže za ostrov“, a vylíčil jsi to v nesmrtelné básni, stejně jako jsi později opěvoval hory ve Švýcarsku ((Švýcarsko – alpský stát ve střední Evropě, jehož horská krajina se stala častým motivem romantické literatury a cestopisů 19. století)). Ty, který jsi cestoval labyrintem světa a poznal, že —
+„— nikde růži nenajdeš tak rudou, \\
+a nikde trny méně pichlavé,  \\
+a nikde peřiny, jež měkké budou  \\
+tak jako ty, jež znalo dětství tvé.“
+Skvělý básníku dobré nálady, uvijeme ti věnec z mařinky, hodíme jej do moře a vlny jej zanesou ke Kielskému fjordu ((Kielský fjord – fjord v Baltském moři u německého města Kiel; oblast významná pro dánsko-německé vztahy a námořní dějiny 19. století)), na jehož břehu je uložen tvůj prach. Ten věnec ti přinese pozdrav od mladého pokolení, z tvého rodného města Korsöru ((viz výše)), kde šňůra perel končí.
+===== 2 =====
+„Z Kodaně ((Kodaň – hlavní město Dánska, tradiční sídlo monarchie a kulturní centrum země; v 19. století centrum politických i intelektuálních proměn dánské společnosti)) do Korsöru ((Korsør – přístavní město na západním pobřeží ostrova Sjælland, klíčový dopravní uzel spojující Sjælland s ostrovem Fyn přes Velký Belt)) je to opravdová šňůra perel,“ povídala babička, když slyšela, jak jí čtou to, co jste právě čtli sami. „Pro mne to je řada perel, a tak tomu bylo i před čtyřiceti lety,“ řekla. „Tenkrát jsme ještě neměli parní stroje, potřebovali jsme dny na cestu, na kterou dnes stačí hodiny. Bylo to v roce 1815, tenkrát mně bylo jednadvacet roků. Byl to krásný věk! Ačkoliv ke třicítce, to je potom také krásný věk, takový požehnaný! — Vypravit se do Kodaně, kterou jsme pokládali za město všech měst, byla za dnů mého mládí jiná událost než teď. Moji rodiče chtěli po dvaceti letech zase Kodaň navštívit a já jsem měla jet s nimi. Léta se o té cestě mluvilo, a teď se měla doopravdy uskutečnit. Zdálo se mi, že začne docela nový život — a svým způsobem pro mne tenkrát nový život začal.
+Dlouho se šilo a balilo, a když jsme konečně měli vyrazit na cestu, co dobrých přátel se s námi přišlo rozloučit a popřát nám šťastnou cestu, vždyť to byla do Kodaně taková dálka! Brzo dopoledne jsme vyjeli z Odense ((Odense – město na ostrově Fyn, třetí největší město Dánska; kulturně významné jako rodiště Hanse Christiana Andersena a důležité regionální centrum 19. století)) v lehkém otevřeném kočáře. Z oken v ulici na nás mávali známí skoro po celou cestu městem, až jsme projeli Svatojörgenskou bránou. Bylo krásně, ptáci zpívali, odevšad zářila radost, skoro jsme zapomněli, že nás čeká obtížná, dlouhá cesta do Nyborgu ((Nyborg – přístavní město na východním pobřeží ostrova Fyn; ve středověku významné politické centrum a místo konání sněmů, v 19. století důležitý přístav na trase přes Velký Belt)). Tam jsme přijeli k večeru. Poštovní vůz přijel až pozdě v noci a na něj také čekala převozní loď. Na tu jsme vstoupili. Teď jsme viděli širou hladinu, klidnou, kam jen oči dohlédly. V šatech jsme ulehli a spali. Když jsem se ráno probudila a vyšla na palubu, neviděla jsem kolem sebe vůbec nic, taková se udělala mlha. Slyšela jsem, jak kokrhají kohouti, poznala jsem, že slunce už vyšlo, bylo slyšet hlas zvonů. Kdepak to asi jsme, pomyslila jsem si. Mlha se rozptýlila a my jsme ještě pěkně čekali před Nyborgem. Později začal trošku foukat vítr, ale my jsme se pustili proti němu. Loď křižovala sem a tam, a nakonec jsme šťastně připluli do Korsöru. Bylo něco přes jedenáct hodin v noci, ty čtyři míle nám trvaly dvacet hodin.
+Bylo docela příjemné vystoupit zase na pevninu, ale v městě bylo tma, svítilny hořely jenom špatně a mně se všechno zdálo tak nesmírně cizí, vždyť jsem nikdy nebyla v jiném městě kromě Odense ((viz výše)).
+„Podívejte se, tady se narodil Baggesen ((Jens Baggesen – dánský básník přelomu 18. a 19. století, známý satirickými i lyrickými díly; jeho tvorba stojí na pomezí klasicismu a raného romantismu)),“ povídal můj otec, „a tady žil Birckner ((Frederik Christian Birckner – dánský teolog a osvícenský myslitel 18. století, autor racionalistických náboženských spisů, představitel dánského intelektuálního osvícenství)).“
+Zdálo se mi, jako by se staré město s malými domečky najednou prosvětlilo a zvětšilo, a kromě toho jsme byli rádi, že máme pod nohama pevnou zemi. Ani jsem nemohla v noci usnout, když jsem toho za ty dva dny tolik spatřila a prožila.
+Ráno jsme musili časně vstávat, čekala nás špatná cesta do Slagelse ((Slagelse – historické město na západním Sjællandu, spojené s někdejším klášterem Antvorskov, významným centrem johanitského řádu)) s hroznými kopci a mnoha děrami. Ani za Slagelse se cesta nijak nezlepšila, a my jsme měli dost naspěch, abychom se ještě včas dostali k Račímu domku a odtamtud ještě za dne do Sorö ((Sorø – město na Sjællandu, sídlo Sorø Akademi, významné vzdělávací instituce dánského „zlatého věku“)), kde jsme chtěli navštívit mlynářova Emila, jak jsme mu říkali. Ano, to byl váš dědeček, můj nebožtík muž, probošt, který tenkrát studoval v Sorö a zrovna složil druhou zkoušku.
+Po poledni jsme se dostali k Račímu domku, to bylo tenkrát vybrané místo, nejlepší hostinec na celé cestě a kolem ta překrásná krajina. Nu, jistě budete všichni souhlasit, že tam je překrásná krajina dodnes. Zdatná hostinská tam byla, paní Plambeková, a všechno tam zrovna svítilo čistotou. Na stěně visel za sklem Baggesenův ((Jens Baggesen – viz výše)) dopis, jí adresovaný, to už přece stálo za podívanou! Mně se zdálo, že to je významná památka. — A potom jsme jeli do Sorö a setkali se tam s Emilem. Můžete si představit, že měl radost, když nás spatřil, a my že jsme se zaradovali, když jsme viděli jeho, byl tak milý a pozorný. S ním jsme se šli podívat na Absolonův hrob ((Absalon – dánský arcibiskup z 12. století, politický a církevní reformátor, tradičně považovaný za zakladatele Kodaně)) a Holbergovu rakev ((Ludvig Holberg – dánský dramatik, historik a esejista 18. století, zakladatel moderní dánské literatury a významná osobnost skandinávského osvícenství)) a viděli jsme tam také staré nápisy mnichů; potom jsme si zajeli po vodě k „Parnasu“ ((Parnas – v řecké mytologii hora zasvěcená Apollónovi a Múzám; v evropské literatuře metafora básnické inspirace)), a to byl nejkrásnější večer, na který se pamatuji! Věru si myslím, že kdyby se mělo někde ve světě básnit, musilo by to být rozhodně v Sorö, v míru přírody a s její krásou kolem. Potom jsme kráčeli za svitu měsíce „Stezkou filosofů“, jak se jí říká, nádhernou opuštěnou cestou podél jezera, která vede na silnici, k Račímu domku. Emil zůstal s námi na večeři a otec i matka říkali, že teď velmi zmoudřel a dobře vypadá. Sliboval nám, že do pěti dnů bude v Kodani u rodičů a setká se zase s námi, vždyť byly svatodušní svátky. Chvíle v Sorö a u Račího domku, ty věru patří k nejkrásnějším perlám mého života. —
+Příštího rána jsme se vydali na cestu velmi brzo, protože do Roskilde ((Roskilde – historické královské město na Sjællandu, s katedrálou – tradičním pohřebištěm dánských panovníků)) bylo daleko a musili jsme tam přijet tak brzo, abychom si mohli prohlédnout kostel a aby otec mohl večer navštívit starého přítele ze školy. Také se nám to podařilo a v Roskilde jsme přenocovali. A druhého dne jsme také přijeli do Kodaně, ale až k polednímu, protože to byl nejhorší kus cesty, nejvíc rozježděná silnice. Na cestu z Korsöru do Kodaně jsme potřebovali skoro tři dny, dneska to trvá tři hodiny. Perly se dnes nestaly cennější, to není ani možné, ale šňůra je teď nová a nadmíru zajímavá. S rodiči jsem pobyla v Kodani tři neděle, s Emilem jsme tam byli plných osmnáct dní, a když jsme se vraceli na Fyn ((Fyn – třetí největší ostrov Dánska, ležící mezi Sjællandem a Jutskem; významný kulturní i zemědělský region)), jel s námi až do Korsöru. Tam jsme se spolu ještě před rozloučením zasnoubili. Tak tedy jistě pochopíte, že taky já mám pro cestu z Kodaně do Korfu pojmenování „šňůra perel“.
+Když potom Emil dostal místo u Assensu ((Assens – přístavní město na západním pobřeží ostrova Fyn, významné regionální obchodní centrum 19. století)), vzali jsme se. Často jsme mluvili o cestě do Kodaně a o tom, že se tam ještě podíváme, ale pak se narodila vaše maminka a potom další děti a musila jsem se o moc věcí starat a pečovat, a když potom náš tatínek povýšil a stal se proboštem, nu, měli jsme hodně radosti a požehnání, ale do Kodaně jsme se nedostali. Nikdy jsem se tam už nepodívala, i když jsem se o tom hodně napřemýšlela a namluvila, a teď jsem už moc stará a nemám to zdraví, abych jela po železnici. Ale z železnice mám radost, to ano, je to pravé požehnání! Teď se dostanete aspoň vy rychleji ke mně. Teď už není z Kodaně do Odense o moc dále, než bylo za mého mládí z Odense do Nyborgu! Dneska byste mohli dojet do Itálie ((Itálie – stát v jižní Evropě, kolébka renesance a jedna z hlavních destinací romantického cestování 19. století)) za stejnou dobu, jakou nám trvala cesta do Kodaně! To je přece něco! — Ale já přece jen zůstanu doma, ať si cestují jiní, ať si oni přijedou za mnou. Neměli byste se smát, že tu jenom takhle sedím, mám před sebou teď jinou velkou cestu, větší než je vaše a rychlejší než po železnici. Až mne Pánbůh zavolá,pojedu k dědečkovi, a až vy tady vykonáte svůj úkol a potěšíte se tímto požehnaným světem, tak vím, že tam přijdete za námi. A až tam spolu budeme rozmlouvat o svých dnech na zemi, věřte mi, děti, že potom řeknu, jako říkám teď: „Z Kodaně do Korsöru je to věru učiněná šňůra perel.“

Cestovatelské stránky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku