Cestovatelské stránky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie:
cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
Následující verze 		Předchozí verze
cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan [2023/01/03 12:07]
193.165.237.95 		cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan [2023/01/03 16:17] (aktuální)
193.165.237.95
Řádek 17: Řádek 17:
 Nakoukli jsme do Uspenského saboru, bylo tam psáno, že se nesmí fotit, tak jsme nefotili, ale jenom filmovali, ale ani to se nesmělo, i když napsané to tam neměli, ale my jsme stejně tušili, že se ani to nesmí. Nic zlého se nám taky nestalo, jenom ta babka, co to měla na starosti mě vokřikla, abych to hned schoval, nechtěl jsem dělat rozruch ani přijít o kazetu, tak jsem ji samozřejmě bez odmlouvání poslechl. Nakoukli jsme do Uspenského saboru, bylo tam psáno, že se nesmí fotit, tak jsme nefotili, ale jenom filmovali, ale ani to se nesmělo, i když napsané to tam neměli, ale my jsme stejně tušili, že se ani to nesmí. Nic zlého se nám taky nestalo, jenom ta babka, co to měla na starosti mě vokřikla, abych to hned schoval, nechtěl jsem dělat rozruch ani přijít o kazetu, tak jsem ji samozřejmě bez odmlouvání poslechl.
  
-Byli jsme ještě zvědaví na dvě slavná monstra-Car Puška-největší dělo, které však nikdy nestřílelo a Car Kolakal-největší zvon, který však nikdy nezvonil. U takových věcí, jak to většinou bývá, je nejzajímavější jenom to jejich nej a to bylo tady taky.+Byli jsme ještě zvědaví na dvě slavná monstra – Car Puška – největší dělo, které však nikdy nestřílelo a Car Kolakal – největší zvon, který však nikdy nezvonil. U takových věcí, jak to většinou bývá, je nejzajímavější jenom to jejich nej a to bylo tady taky.
  
 Museli jsme ještě navštívit obchodní dům GUM, který je hned u Rudého náměstí, protože o něm jsme měli článek v učebnici nejen na základní škole, ale dokonce i na střední. Ještě jsme se prošli Moskvou a už rychle na nádraží, protože v 19,50 odjížděl rychlík – Transsibiřský expres. Neodjížděl, měl odjíždět. Na skutečný odjezd jsme si počkali až do tři čtvrtě na jedenáct, jel čínský lůžkáč s čínskýma průvodčíma uvnitř. Museli jsme ještě navštívit obchodní dům GUM, který je hned u Rudého náměstí, protože o něm jsme měli článek v učebnici nejen na základní škole, ale dokonce i na střední. Ještě jsme se prošli Moskvou a už rychle na nádraží, protože v 19,50 odjížděl rychlík – Transsibiřský expres. Neodjížděl, měl odjíždět. Na skutečný odjezd jsme si počkali až do tři čtvrtě na jedenáct, jel čínský lůžkáč s čínskýma průvodčíma uvnitř.
Řádek 27: Řádek 27:
  
 Vlak občas stavěl, říkali jsme si, že by už nikdo přistupovat nemusel a taky nikdo nepřistupoval, jenom na těch nádražích bylo vždycky plno prodavačů mléka, chleba, ovoce, zeleniny, svetrů, košil, hrnců, hrnečků, panenek a ještě dalšího zboží. Vlak občas stavěl, říkali jsme si, že by už nikdo přistupovat nemusel a taky nikdo nepřistupoval, jenom na těch nádražích bylo vždycky plno prodavačů mléka, chleba, ovoce, zeleniny, svetrů, košil, hrnců, hrnečků, panenek a ještě dalšího zboží.
 +
 +{{::1993:img_20221115_111522_2.jpg?400|}} \\ Transsibiřská magistrála, zastávka Nazyvajevskaja
  
 My jsme neodolali jenom v Permu, kde jsme zakoupili mléko.To už jsme byli jeden den od Moskvy.Dva dny od Moskvy byl Išim a Barabinsk a tři dni Krasnojarsk. Byli jsme plni očekávání Irkutska, protože průvodčí nám poskytnul zcela zkreslující informaci o příjezdu vlaku do tohoto města. Když jsme už viděli,že do Irkutska dorazíme o den později, než průvodčí říkal, šli jsme zdrcující zprávu zajíst do jídelňáku. Nevěděli jsme pořádně kolik je hodin, podél trati byly hodiny s moskevským časem, ale ten se do tamějších podmínek vůbec nehodil, v šest večer už byla tma a ve dvě ráno už bylo světlo, no bodejť ne, když místní čas se tam lišil tři hodiny od moskevského. My jsme neodolali jenom v Permu, kde jsme zakoupili mléko.To už jsme byli jeden den od Moskvy.Dva dny od Moskvy byl Išim a Barabinsk a tři dni Krasnojarsk. Byli jsme plni očekávání Irkutska, protože průvodčí nám poskytnul zcela zkreslující informaci o příjezdu vlaku do tohoto města. Když jsme už viděli,že do Irkutska dorazíme o den později, než průvodčí říkal, šli jsme zdrcující zprávu zajíst do jídelňáku. Nevěděli jsme pořádně kolik je hodin, podél trati byly hodiny s moskevským časem, ale ten se do tamějších podmínek vůbec nehodil, v šest večer už byla tma a ve dvě ráno už bylo světlo, no bodejť ne, když místní čas se tam lišil tři hodiny od moskevského.
Řádek 38: Řádek 40:
  
 Chyba byla, že bylo asi půl dvanácté a jak to ta paní v Irkutsku už znala, v tenhle čas moc autobusů nejezdí, protože řidiči si dávají oběd a až tak v jednu hodinu se zase rozjíždí. Za chvíli ale jeden jel, šestnáctka to teda nebyla, ale museli jsme využít toho, že vůbec něco jede, dojeli jsme do centra, vystoupili a na tu šestnáctku jsme čekali skoro hodinu. Chyba byla, že bylo asi půl dvanácté a jak to ta paní v Irkutsku už znala, v tenhle čas moc autobusů nejezdí, protože řidiči si dávají oběd a až tak v jednu hodinu se zase rozjíždí. Za chvíli ale jeden jel, šestnáctka to teda nebyla, ale museli jsme využít toho, že vůbec něco jede, dojeli jsme do centra, vystoupili a na tu šestnáctku jsme čekali skoro hodinu.
 +
 +{{::1993:img_20221115_111640_2.jpg?400|}}
  
 Autobus přijel, navalila se tam spousta lidí, my jsme stáli vzadu a pozorovali perfektně propracovaný systém prodeje lístků. Lístky se totiž prodávaly těsně za řidičem a lidi co stáli vzadu posílali přes celý autobus peníze a zepředu se jim vracely lístky. Každý, přes koho ty peníze a lístky šly, nevěděl, komu to vlastně kupuje, ale pamatoval si, kdo mu podal peníze, tak tomu zase podal lístky a tak to šlo zezadu dopředu a zepředu dozadu. Paní s kotětem se nemohla dost dobře držet, když musela jednou rukou mačkat to zvíře, tak nad tím dlouho nepřemýšlela, nějaké ženské co seděla, hodila na nohy ručník, posadila tam kotě a milá paní, teď mi tu potvoru pěkně hlídejte, když si tady tak sedíte. A paní hlídala. Autobus přijel, navalila se tam spousta lidí, my jsme stáli vzadu a pozorovali perfektně propracovaný systém prodeje lístků. Lístky se totiž prodávaly těsně za řidičem a lidi co stáli vzadu posílali přes celý autobus peníze a zepředu se jim vracely lístky. Každý, přes koho ty peníze a lístky šly, nevěděl, komu to vlastně kupuje, ale pamatoval si, kdo mu podal peníze, tak tomu zase podal lístky a tak to šlo zezadu dopředu a zepředu dozadu. Paní s kotětem se nemohla dost dobře držet, když musela jednou rukou mačkat to zvíře, tak nad tím dlouho nepřemýšlela, nějaké ženské co seděla, hodila na nohy ručník, posadila tam kotě a milá paní, teď mi tu potvoru pěkně hlídejte, když si tady tak sedíte. A paní hlídala.
Řádek 80: Řádek 84:
  
 Na mongolsko-čínskou hranici jsme přijeli v deset ráno, hraniční měst Dzamin Uud v nás zanechalo silný dojem, vypadalo to jako malá oáza v poušti, pár mizerných domků a samý písek kolem, když jsme šli pro vodu, tak studnu museli odemknout, to bylo jenom pro vyvolené a také pro nás, naši průvodčí nás posadili do vlaku směr Čína, byli jsme v kupé zase s Mongolama. Na mongolsko-čínskou hranici jsme přijeli v deset ráno, hraniční měst Dzamin Uud v nás zanechalo silný dojem, vypadalo to jako malá oáza v poušti, pár mizerných domků a samý písek kolem, když jsme šli pro vodu, tak studnu museli odemknout, to bylo jenom pro vyvolené a také pro nás, naši průvodčí nás posadili do vlaku směr Čína, byli jsme v kupé zase s Mongolama.
 +
 +{{::1993:img_20221115_111847_2.jpg?400|}} {{::1993:img_20221115_111800_2.jpg?400|}} \\ Dzamin Uud / Zamin Uud, nádraží. 27. 7. 1993
  
 Průvodčí si mě zavolal a najednou z ničeho nic chtěl po mě deset dolarů za nezištnou pomoc, kterou nám poskytoval celou cestu z Ulanbataru až sem, dost mě to překvapilo, vrátil jsem se do kupé a ten Mongol, co tam byl s námi se hned ptal, co po mě průvodčí chtěl, tušil, že chtěl prachy, tak mu říkám, velice bystrý postřeh, chce deset dolarů, tak on hned za ním vyběh, něco mu říká a milej průvodčí se sebral a už jsme ho neviděli, ani rozloučit jsme se nestačili, dokonce jsme mu nestačili vyřídit ani poděkování za slušný zacházení. Průvodčí si mě zavolal a najednou z ničeho nic chtěl po mě deset dolarů za nezištnou pomoc, kterou nám poskytoval celou cestu z Ulanbataru až sem, dost mě to překvapilo, vrátil jsem se do kupé a ten Mongol, co tam byl s námi se hned ptal, co po mě průvodčí chtěl, tušil, že chtěl prachy, tak mu říkám, velice bystrý postřeh, chce deset dolarů, tak on hned za ním vyběh, něco mu říká a milej průvodčí se sebral a už jsme ho neviděli, ani rozloučit jsme se nestačili, dokonce jsme mu nestačili vyřídit ani poděkování za slušný zacházení.
Řádek 96: Řádek 102:
 Mongolové už nějak zjistili, že za chvíli jede vlak do Pekingu, tak jsme šli koupit lístky, ale u kasy na nás ženská chtěla, že když jsme cizinci, aby jsme platili cizinecký lístky za cizineckou cenu cizineckými penězi. Ty jsme bohužel neměli, Mongolové zkoušeli říct ještě nějakému vojákovi, aby nám je koupil on, ale ten byl naprosto natvrdlej, tak nezbývalo, než se vrátit mezi čumily do čekárny a čekat do rána. Už jsme spali a Mongolové mezitím našli nějaký nocleh, mělo to ale háček, přišli policajti a že na nocleh nemůžeme, protože spolu nemůžou spát různopohlavní jedinci. Mongolové namítali, že jsou manželé, jenom učitelka s druhým Mongolem a my jsme namítat nic nemohli, stejně se veškeré námitky okamžitě po jejich vyslovení zamítaly. Zase se to neobešlo bez houfce čumilů, pro ty to byl zážitek, policajti si přišli pro bělochy, naštěstí po odchodu státních orgánů došlo zase k uklidnění a my jsme mohli ulehnout mezi zavazadla. Mongolové už nějak zjistili, že za chvíli jede vlak do Pekingu, tak jsme šli koupit lístky, ale u kasy na nás ženská chtěla, že když jsme cizinci, aby jsme platili cizinecký lístky za cizineckou cenu cizineckými penězi. Ty jsme bohužel neměli, Mongolové zkoušeli říct ještě nějakému vojákovi, aby nám je koupil on, ale ten byl naprosto natvrdlej, tak nezbývalo, než se vrátit mezi čumily do čekárny a čekat do rána. Už jsme spali a Mongolové mezitím našli nějaký nocleh, mělo to ale háček, přišli policajti a že na nocleh nemůžeme, protože spolu nemůžou spát různopohlavní jedinci. Mongolové namítali, že jsou manželé, jenom učitelka s druhým Mongolem a my jsme namítat nic nemohli, stejně se veškeré námitky okamžitě po jejich vyslovení zamítaly. Zase se to neobešlo bez houfce čumilů, pro ty to byl zážitek, policajti si přišli pro bělochy, naštěstí po odchodu státních orgánů došlo zase k uklidnění a my jsme mohli ulehnout mezi zavazadla.
  
-Ráno jsme šli vyměnit dolary na ty cizinecký peníze, v Číně známé jako efisy nebo FEC (foreign exact certificat). Banka nebyla daleko od nádraží, doprovázel nás nějaký čínský Mongol, který ukazoval co a jak. Protože jsme byli ve Vnitřním Mongolsku, těch Mongolů tam bylo docela dost, uměli čínsky i Mongolsky a to právě našim přátelům vyhovovalo. Často tam byly i dvojjazyčné nápisy - čínským písmem a mongolským, to ale není azbuka, to je staromongolské písmo, tomu ani Mongol z Mongolska nerozumí.+Ráno jsme šli vyměnit dolary na ty cizinecký peníze, v Číně známé jako efisy nebo FEC (foreign exact certificat). Banka nebyla daleko od nádraží, doprovázel nás nějaký čínský Mongol, který ukazoval co a jak. Protože jsme byli ve Vnitřním Mongolsku, těch Mongolů tam bylo docela dost, uměli čínsky i mongolsky a to právě našim přátelům vyhovovalo. Často tam byly i dvojjazyčné nápisy - čínským písmem a mongolským, to ale není azbuka, to je staromongolské písmo, tomu ani Mongol z Mongolska nerozumí.
  
 Ulice k bance dost dobře vystihovala skutečnost, že už nejsme v západní civilizaci - nějaký kluk byl toho názoru, že před krámem na ulici je záchod, byl to teda jenom chodník, ale klukovi to bylo jedno, aspoň si utřel zadek papírem, na takový hygienický pravidlo teda dbal, o kousek dál před restaurací stahovali vlčáka, určitě z něj udělali v té hospůdce nějakou dobrotu. Škoda, že jsme odjížděli, jistě by jsme zašli. Náš mongolský přítel, i když v Číně nebyl poprvé, se pořád divil a říkal, že Číňani to že je "takoj bezkulturnyj narod", říkal jsem si, že v Mongolsku by se taky leccos našlo, ale čím jsem byl v Číně déle, tím víc jsem mu dával za pravdu, protože Číňani to jsou prasata, miliarda prasat v jedný zemi. Samozřejmě všichni takoví nejsou, ale Číňanů je taky o trochu víc než miliarda. Šťastně jsme vyměnili peníze, náš Mongol chtěl tomu čínskýmu Mongolovi za poskytnuté služby dát deset juanů od cesty, ale ten si je za žádnou cenu vzít nechtěl a taky nevzal. Ulice k bance dost dobře vystihovala skutečnost, že už nejsme v západní civilizaci - nějaký kluk byl toho názoru, že před krámem na ulici je záchod, byl to teda jenom chodník, ale klukovi to bylo jedno, aspoň si utřel zadek papírem, na takový hygienický pravidlo teda dbal, o kousek dál před restaurací stahovali vlčáka, určitě z něj udělali v té hospůdce nějakou dobrotu. Škoda, že jsme odjížděli, jistě by jsme zašli. Náš mongolský přítel, i když v Číně nebyl poprvé, se pořád divil a říkal, že Číňani to že je "takoj bezkulturnyj narod", říkal jsem si, že v Mongolsku by se taky leccos našlo, ale čím jsem byl v Číně déle, tím víc jsem mu dával za pravdu, protože Číňani to jsou prasata, miliarda prasat v jedný zemi. Samozřejmě všichni takoví nejsou, ale Číňanů je taky o trochu víc než miliarda. Šťastně jsme vyměnili peníze, náš Mongol chtěl tomu čínskýmu Mongolovi za poskytnuté služby dát deset juanů od cesty, ale ten si je za žádnou cenu vzít nechtěl a taky nevzal.
Řádek 105: Řádek 111:
  
 Řekli jsme si, že musíme taky poznat čínskou kuchyni, když jsme v Číně a zašli jsme si do jídelňáku. Naservírovali nám skutečné čínské jídlo, přihodili hůlky a můžete jíst. Tušili jsme, že to bude trochu jiné než se lžící nebo s vidličkou a nožem, ale vzhledem k tomu, že to byl náš první pokus, obstáli jsme se ctí. Vrátili jsme se na místo a zase jsme byli zahrnováni pozorností, pořád mě někdo nabízel cigarety, kdybych je všechny vykouřil, tak by mě to úplně zničilo, když tedy ne cigarety, tak nám aspoň koupili ty jejich jadýrka, dostali jsme nějaká jablka, jeden Číňan koupil tři nanuky (vedle nás seděla Francouzka) pro osvěžení, ale ta Francouzka už měla těch dárků plný zuby, tak říkala, že ho nechce, ten Číňan se pořád usmíval, ona ten nanuk vzala a nabízela ho nějakým dětem, ty si ho vzít nechtěly, to už ji dopálilo, tak milej nanuk vyhodila z okna k údivu všech a s dárečkama měla pokoj. Řekli jsme si, že musíme taky poznat čínskou kuchyni, když jsme v Číně a zašli jsme si do jídelňáku. Naservírovali nám skutečné čínské jídlo, přihodili hůlky a můžete jíst. Tušili jsme, že to bude trochu jiné než se lžící nebo s vidličkou a nožem, ale vzhledem k tomu, že to byl náš první pokus, obstáli jsme se ctí. Vrátili jsme se na místo a zase jsme byli zahrnováni pozorností, pořád mě někdo nabízel cigarety, kdybych je všechny vykouřil, tak by mě to úplně zničilo, když tedy ne cigarety, tak nám aspoň koupili ty jejich jadýrka, dostali jsme nějaká jablka, jeden Číňan koupil tři nanuky (vedle nás seděla Francouzka) pro osvěžení, ale ta Francouzka už měla těch dárků plný zuby, tak říkala, že ho nechce, ten Číňan se pořád usmíval, ona ten nanuk vzala a nabízela ho nějakým dětem, ty si ho vzít nechtěly, to už ji dopálilo, tak milej nanuk vyhodila z okna k údivu všech a s dárečkama měla pokoj.
 +
 +{{::1993:img_20221115_112026_4.jpg?400|}} {{::1993:img_20221115_111954_3.jpg?400|}}
  
 Mimo hezkých hor a rýžových polí jsme uviděli z vlaku poprvé Velkou zeď jak se vine po pohořích, ale nevypadala vůbec majestátně, vypadala dost žalostně, byla rozpadlá, rostly z ní stromy, ale i když ji takhle nahlodal čas, přece jen v ní bylo trochu hrdosti a my jsme ji museli obdivovat a dívat se na ni s úžasem, když zastavil vlak a mohli jsme se k ní přiblížit, vždyť to je ta slavná Velká zeď, vždyť ji vidíme na vlastní oči. Mimo hezkých hor a rýžových polí jsme uviděli z vlaku poprvé Velkou zeď jak se vine po pohořích, ale nevypadala vůbec majestátně, vypadala dost žalostně, byla rozpadlá, rostly z ní stromy, ale i když ji takhle nahlodal čas, přece jen v ní bylo trochu hrdosti a my jsme ji museli obdivovat a dívat se na ni s úžasem, když zastavil vlak a mohli jsme se k ní přiblížit, vždyť to je ta slavná Velká zeď, vždyť ji vidíme na vlastní oči.
Řádek 120: Řádek 128:
 Druhý den jsme vyšli s odhodláním proniknout za brány Zakázaného města, i když jsme věděli, že teď, když je bývalá císařská rezidence po odstranění posledního císaře Pchu-i v rukou pracujícího lidu a lidově demokratické republiky, je jedinou protekcí ke vstupu dostatek efisy (25), případně čtyřicet lidových juanů. S těžkým srdcem jsme zaplatili takovou výši cizineckého vstupného, když Číňani platili tři juany. Aby alespoň trochu cizincům udělali radost, ke vstupence přidávali pamětní mince a knižního průvodce Zakázaným městem. Druhý den jsme vyšli s odhodláním proniknout za brány Zakázaného města, i když jsme věděli, že teď, když je bývalá císařská rezidence po odstranění posledního císaře Pchu-i v rukou pracujícího lidu a lidově demokratické republiky, je jedinou protekcí ke vstupu dostatek efisy (25), případně čtyřicet lidových juanů. S těžkým srdcem jsme zaplatili takovou výši cizineckého vstupného, když Číňani platili tři juany. Aby alespoň trochu cizincům udělali radost, ke vstupence přidávali pamětní mince a knižního průvodce Zakázaným městem.
  
-V areálu města hned za vstupní bránou Wumen (Polední brána) je spousta krámků a jídelen, proto jsme mohli v Zakázaném městě poobědvat. Bylo to asi stolování skromnější než za císařské éry, důležité bylo, že jsme zahnali hlad. Nasyceni odcházíme koupit vstupenky a kontrolní bránou vcházíme do města, kam se smělo většinou jen vstoupit a zůstat tam napořád. Tradice se začali porušovat v pětisetleté historii až v našem století, kdy poslední císař Pchu-i musel město opustit. Navštívit ho mohl až po válce, když si odseděl deset let jako kolaborant a byl na převýchově. Po návratu z převýchovy však začal znovu vládnout, už ne z císařského dračího trůnu v Hale Nejvyšší harmonie, ale jako člen komunistického parlamentu.+V areálu města hned za vstupní bránou Wumen (Polední brána) je spousta krámků a jídelen, proto jsme mohli v Zakázaném městě poobědvat. Bylo to asi stolování skromnější než za císařské éry, důležité bylo, že jsme zahnali hlad. Nasyceni odcházíme koupit vstupenky a kontrolní bránou vcházíme do města, kam se smělo většinou jen vstoupit a zůstat tam napořád. Tradice se začaly porušovat v pětisetleté historii až v našem století, kdy poslední císař Pchu-i musel město opustit. Navštívit ho mohl až po válce, když si odseděl deset let jako kolaborant a byl na převýchově. Po návratu z převýchovy však začal znovu vládnout, už ne z císařského dračího trůnu v Hale Nejvyšší harmonie, ale jako člen komunistického parlamentu.
  
 Zakázané město bylo dost zajímavé, skutečně svérázný způsob vlády v odloučení od obyčejných prosťáčků, ale teď v současnosti už je bez života, má spíš podobu velkého muzea, mrtvé budovy, které příliš císařské slávy neukazují, i když by chtěly sebevíc. Zakázané město bylo dost zajímavé, skutečně svérázný způsob vlády v odloučení od obyčejných prosťáčků, ale teď v současnosti už je bez života, má spíš podobu velkého muzea, mrtvé budovy, které příliš císařské slávy neukazují, i když by chtěly sebevíc.
Řádek 139: Řádek 147:
  
 Bylo už po poledni a my jsme mohli rozjímat nad tím, jak plníme předsevzané - kostel - nic, opera - nic, jízdenky - nic, to se musí aspoň zajíst, na ulicích pečou palačinky, jedna stojí něco přes juan, pochutnáváme si a jdeme dál, chceme v jiném stánku palačinkové repete, ale ejhle - tady chtějí už dva juany, to tedy ne chlapci, tady máte zpátky palačinky, chlapci si asi říkali lepší něco než nic, mávli rukou a bylo to za juan, to Číňani dělají s oblibou, nasazují dvojnásobnou cenu pro bělochy a ti, chudáci nezkušení, většinou nalítnou. Už jsme zpátky v hotelu, lístky mají na večerní představení od půl osmé, jsou kupodivu dost levné - jeden stojí osm juanů. Dostáváme se i na mši, kostel je úplně zaplněný Číňany, mají tam i větráky, aby se náhodou v tom strašným pekingským dusnu někdo nesložil. Bylo už po poledni a my jsme mohli rozjímat nad tím, jak plníme předsevzané - kostel - nic, opera - nic, jízdenky - nic, to se musí aspoň zajíst, na ulicích pečou palačinky, jedna stojí něco přes juan, pochutnáváme si a jdeme dál, chceme v jiném stánku palačinkové repete, ale ejhle - tady chtějí už dva juany, to tedy ne chlapci, tady máte zpátky palačinky, chlapci si asi říkali lepší něco než nic, mávli rukou a bylo to za juan, to Číňani dělají s oblibou, nasazují dvojnásobnou cenu pro bělochy a ti, chudáci nezkušení, většinou nalítnou. Už jsme zpátky v hotelu, lístky mají na večerní představení od půl osmé, jsou kupodivu dost levné - jeden stojí osm juanů. Dostáváme se i na mši, kostel je úplně zaplněný Číňany, mají tam i větráky, aby se náhodou v tom strašným pekingským dusnu někdo nesložil.
 +
 +{{::1993:img_20221115_111041_2.jpg?250|}} \\ Peking, katolická katedrála, 1. 8. 1993
  
 Z kostela běžíme rovnou do hotelu, snad nebude vadit, že nemáme společenský oblek, opravdu to nevadilo, protože ten neměl nikdo a už se zaposloucháváme do vysokých tónů, které dovedou vyloudit jenom Číňani. Opera je trochu jiná než naše, tady ani o zpěv tolik nejde, ale jde hlavně o kostýmy a o akrobacii, rozhodně se na to dá dívat a i poslouchat, kdyby však poslech trval příliš dlouho, většina posluchačů by zřejmě ohluchla. Opera končí a my musíme zase na nádraží, tentokrát to vyšlo, máme konečně jízdenky na zítřek a za čínskou cenu! Z nádraží do našeho hotelu se už autobusem nedostanem, protože je po deváté a poslední autobus odjíždí v devět, tak jedině taxíkem, ale taxíkáři jsou nějací chytráci, chtějí čtyřicet juanů, nemůžeme přece podporovat vydřiduchy, má se jezdit podle taxametru, s nima není žádná řeč, vidíme motorku zařízenou jako rikšu, ten se spokojí s deseti juany a to jsme ochotni obětovat. Z kostela běžíme rovnou do hotelu, snad nebude vadit, že nemáme společenský oblek, opravdu to nevadilo, protože ten neměl nikdo a už se zaposloucháváme do vysokých tónů, které dovedou vyloudit jenom Číňani. Opera je trochu jiná než naše, tady ani o zpěv tolik nejde, ale jde hlavně o kostýmy a o akrobacii, rozhodně se na to dá dívat a i poslouchat, kdyby však poslech trval příliš dlouho, většina posluchačů by zřejmě ohluchla. Opera končí a my musíme zase na nádraží, tentokrát to vyšlo, máme konečně jízdenky na zítřek a za čínskou cenu! Z nádraží do našeho hotelu se už autobusem nedostanem, protože je po deváté a poslední autobus odjíždí v devět, tak jedině taxíkem, ale taxíkáři jsou nějací chytráci, chtějí čtyřicet juanů, nemůžeme přece podporovat vydřiduchy, má se jezdit podle taxametru, s nima není žádná řeč, vidíme motorku zařízenou jako rikšu, ten se spokojí s deseti juany a to jsme ochotni obětovat.
Řádek 731: Řádek 741:
 Cesta trvala něco málo přes čtyři hodiny, ve čtvrt na devět večer jsme v Lanzhou a hned se sháníme po lístcích do Urumči, je to rychlík, platíme každý 71 Y a podle jízdního řádu plánujeme odjezd ve čtvrt na tři ráno. Vlak pořád nehlásili, bylo mě to divný, tak se všude ptám, jak je to možný, až říká jeden Číňan, že je to nějaké podivné a že pojede až v půl šestý, ale večer, to znamená přes patnáct hodin zpoždění. Cesta trvala něco málo přes čtyři hodiny, ve čtvrt na devět večer jsme v Lanzhou a hned se sháníme po lístcích do Urumči, je to rychlík, platíme každý 71 Y a podle jízdního řádu plánujeme odjezd ve čtvrt na tři ráno. Vlak pořád nehlásili, bylo mě to divný, tak se všude ptám, jak je to možný, až říká jeden Číňan, že je to nějaké podivné a že pojede až v půl šestý, ale večer, to znamená přes patnáct hodin zpoždění.
  
-Přespáváme v čekárně na nádraží, rozložili jsme si na lavičky spacáky a docela dobře se spalo. V čekárně byla i postýlka pro malé děti a na stěnách se usmívali rodiče, asi proto, že socialismus plně uspokojuje všechny jejich potřeby a vedle nich byly přimalovaný děti jak jsou taky šťastný a bylo tam napsáno, jak jsou vděčný svým rodičům, že mají jenom je a že nemají žádné sourozence, za což jim co nejsrdečněji děkujou. Kolem ještě pár rudýchh hvězd a to bylo asi co se týče vymalování všechno.+Přespáváme v čekárně na nádraží, rozložili jsme si na lavičky spacáky a docela dobře se spalo. V čekárně byla i postýlka pro malé děti a na stěnách se usmívali rodiče, asi proto, že socialismus plně uspokojuje všechny jejich potřeby a vedle nich byly přimalovaný děti jak jsou taky šťastný a bylo tam napsáno, jak jsou vděčný svým rodičům, že mají jenom je a že nemají žádné sourozence, za což jim co nejsrdečněji děkujou. Kolem ještě pár rudých hvězd a to bylo asi co se týče vymalování všechno.
  
-Ráno nám šel Číňan vyměnit jízdenky na vlak v 11.3O a to nebyl takový rychlík, tak nám ještě z každého lístku deset juanů vrátili.+Ráno nám šel Číňan vyměnit jízdenky na vlak v 11.30 a to nebyl takový rychlík, tak nám ještě z každého lístku deset juanů vrátili.
  
 Vlak jede vyjímečně nenatřískaný, tak zabíráme tři sedadla a střídáme se v sezení a ležení. Přišli se na nás podívat dva Číňani a tak s nimi zapřádáme rozhovor o poměrech v Číně. Jeden z nich byl chvilku na studiích v Rusku, tak něco z ruštiny uměl a my jsme vhodně mohli nahrazovat výrazy, na které naše angličtina nestačila, pokud na to ovšem stačila jeho ruština. Vlak jede vyjímečně nenatřískaný, tak zabíráme tři sedadla a střídáme se v sezení a ležení. Přišli se na nás podívat dva Číňani a tak s nimi zapřádáme rozhovor o poměrech v Číně. Jeden z nich byl chvilku na studiích v Rusku, tak něco z ruštiny uměl a my jsme vhodně mohli nahrazovat výrazy, na které naše angličtina nestačila, pokud na to ovšem stačila jeho ruština.
Řádek 753: Řádek 763:
 Průvodčí napřed nechápala, co po ní chceme, zavolala druhou, ta uměla trochu rusky a ptala se, proč jsme si lístek nekoupili rovnou, tak říkám, že jsme nevěděli, že Boro není konečná, to pochopila a vypsala lístky po dvou juanech. Průvodčí napřed nechápala, co po ní chceme, zavolala druhou, ta uměla trochu rusky a ptala se, proč jsme si lístek nekoupili rovnou, tak říkám, že jsme nevěděli, že Boro není konečná, to pochopila a vypsala lístky po dvou juanech.
  
-Vlak jede pouštní krajinou a nedaleko trati je nejnižší místo v Číně -15O m pod hladinou moře. Západní Čína je také mnohem míň osídlená než východní a to je poznat kolem nás, ale i ve vlaku. Mimo menší hustoty osídlení je to také jedna z těch chudších oblastí. Rozdíl mezi východem a západem země je dost znát.+Vlak jede pouštní krajinou a nedaleko trati je nejnižší místo v Číně -150 m pod hladinou moře. Západní Čína je také mnohem míň osídlená než východní a to je poznat kolem nás, ale i ve vlaku. Mimo menší hustoty osídlení je to také jedna z těch chudších oblastí. Rozdíl mezi východem a západem země je dost znát.
  
 V Alasanko jsme až v noci a sháníme nějaký nocleh, na nádraží nás jeden chlapík vzal a odved do hotelu, tam nás posadil a za chvíli se vrátil, že tam nocovat nemůžeme, policie to nedovoluje. Odved nás aspoň do druhého, policajt z nádraží nařizoval, ať jsme v devět u vlaku do Alma-Aty a už vyjednáváme přespání. V Alasanko jsme až v noci a sháníme nějaký nocleh, na nádraží nás jeden chlapík vzal a odved do hotelu, tam nás posadil a za chvíli se vrátil, že tam nocovat nemůžeme, policie to nedovoluje. Odved nás aspoň do druhého, policajt z nádraží nařizoval, ať jsme v devět u vlaku do Alma-Aty a už vyjednáváme přespání.
Řádek 760: Řádek 770:
  
 Hotýlek patřil rozhodně k těm lepším z těch, které jsme doposud navštívili, tak jsme se mohli vyspat do růžova a už před devátou jsme přešlapovali na nádraží. U vlaku nám říkali, že nás v Číně vzít nemůžou, ale můžeme si nastoupit na kazachstánské straně hranice, vlak tam dlouho čeká než se přehodí podvozky. Až prý budeme v Družbě, tak máme jít rovnou do vagónu číslo šest. Hotýlek patřil rozhodně k těm lepším z těch, které jsme doposud navštívili, tak jsme se mohli vyspat do růžova a už před devátou jsme přešlapovali na nádraží. U vlaku nám říkali, že nás v Číně vzít nemůžou, ale můžeme si nastoupit na kazachstánské straně hranice, vlak tam dlouho čeká než se přehodí podvozky. Až prý budeme v Družbě, tak máme jít rovnou do vagónu číslo šest.
 +====== Kazachstán ======
  
 Vydáváme se tedy k celnici a tam byli celníci úplně jiní než všichni zelenáči, které jsme v Číně potkávali, byli samá ochota, říkali, že je omezená průjezdnost na hranicích Čína - Kazachstán, pěšky to do Družby nejde, je to asi sedm kilometrů přes území nikoho a jestli chceme, tak nás tam můžou vzít služebním autem, ale za dvacet dolarů. Vydáváme se tedy k celnici a tam byli celníci úplně jiní než všichni zelenáči, které jsme v Číně potkávali, byli samá ochota, říkali, že je omezená průjezdnost na hranicích Čína - Kazachstán, pěšky to do Družby nejde, je to asi sedm kilometrů přes území nikoho a jestli chceme, tak nás tam můžou vzít služebním autem, ale za dvacet dolarů.
Řádek 766: Řádek 777:
  
 Za hodinku jel nějaký chlapík v gázíku, celníci mu řekli, aby nás vzal, my jsme ho taky poprosili, on nás naložil, to je prý samozřejmé a už jsme jeli. Nabízel nám, aby jsme zůstali pár dní na návštěvě, ale my jsme už dost spěchali domů, tak nás zavez na nádraží. Za hodinku jel nějaký chlapík v gázíku, celníci mu řekli, aby nás vzal, my jsme ho taky poprosili, on nás naložil, to je prý samozřejmé a už jsme jeli. Nabízel nám, aby jsme zůstali pár dní na návštěvě, ale my jsme už dost spěchali domů, tak nás zavez na nádraží.
 +===== Družba =====
  
 Čekárna byla úplně parádní, vypolstrovaný sedátka, kterých jsem využil, natáhnul se a spal. Tady si nás všimnul jeden chlapík, dali jsme se s ním do řeči, teď už to bylo skoro bez problémů, přece jen je to rozdíl mluvit s Číňanem nebo Rusem, vlastně Kazachem, ale uměl rusky a kazašsky jenom pár slov. Čekárna byla úplně parádní, vypolstrovaný sedátka, kterých jsem využil, natáhnul se a spal. Tady si nás všimnul jeden chlapík, dali jsme se s ním do řeči, teď už to bylo skoro bez problémů, přece jen je to rozdíl mluvit s Číňanem nebo Rusem, vlastně Kazachem, ale uměl rusky a kazašsky jenom pár slov.
Řádek 779: Řádek 791:
 Přisupěl vlak, jdeme za průvodčím, co nám slíbil zajištění přepravy, máváme Sašovi a kolem jezera Alakol nabíráme kurs Alma-Ata. Ještě zbývalo vyřídit formality co se týče podmáznutí průvodčího, dost dlouho jsme se dohadovali, až jsme se ustálili na částce deset dolarů a pět marek za osobu. Měli jsme jenom dvacetimarkovou bankovku, tak nám průvodčí poradil, že si ji můžeme rozměnit ve vedlejším vagónu, tam je prý nějaký Němec, který určitě něco mít bude, Přisupěl vlak, jdeme za průvodčím, co nám slíbil zajištění přepravy, máváme Sašovi a kolem jezera Alakol nabíráme kurs Alma-Ata. Ještě zbývalo vyřídit formality co se týče podmáznutí průvodčího, dost dlouho jsme se dohadovali, až jsme se ustálili na částce deset dolarů a pět marek za osobu. Měli jsme jenom dvacetimarkovou bankovku, tak nám průvodčí poradil, že si ji můžeme rozměnit ve vedlejším vagónu, tam je prý nějaký Němec, který určitě něco mít bude,
  
-Pavla se tedy vypravila rozměnit marky a když se vrátila, musel jsem uznat, že se jí směna podařila, přinasla totiž dvě desetimarkovky a ještě pět desetidolarovek navíc. Ten Němec se taky vracel z Číny, byl tam u své přítelkyně na návštěvě a když mu Pavla vyprávěla o naší cestě do Tibetu, tak byl celý nadšený a říkal, že má rád dobrodružství, ale se svojí přítelkyní si ho moc neužil, že byla moc nóbl a nad vším ohrnovala nos.+Pavla se tedy vypravila rozměnit marky a když se vrátila, musel jsem uznat, že se jí směna podařila, přinesla totiž dvě desetimarkovky a ještě pět desetidolarovek navíc. Ten Němec se taky vracel z Číny, byl tam u své přítelkyně na návštěvě a když mu Pavla vyprávěla o naší cestě do Tibetu, tak byl celý nadšený a říkal, že má rád dobrodružství, ale se svojí přítelkyní si ho moc neužil, že byla moc nóbl a nad vším ohrnovala nos.
  
 Jednou si koupili hrozny a on se do nich hned pustil, aniž by si je opláchl, tak s ním kvůli tomu dost dlouho nemluvila. Jednou si koupili hrozny a on se do nich hned pustil, aniž by si je opláchl, tak s ním kvůli tomu dost dlouho nemluvila.
  
-Cestoval s ním ještě kazašský přírodovědec, původem Némec, ale ačkoli oba jeho rodiče byli rodilí Němci, on už skoro všechno zapoměl, německy uměl snad jenom počítat do deseti. V Kazachstánu je Němců docela dost, utíkali za války a pak už tam zůstali, dokonce vydávají i německy psané noviny.+Cestoval s ním ještě kazašský přírodovědec, původem Němec, ale ačkoli oba jeho rodiče byli rodilí Němci, on už skoro všechno zapoměl, německy uměl snad jenom počítat do deseti. V Kazachstánu je Němců docela dost, utíkali za války a pak už tam zůstali, dokonce vydávají i německy psané noviny.
  
 Ptali se, kolik nás cesta s pobytem v Číně stála, když jsme řekli sedm stovek v americké měně, tak se Paul, tedy Němec, divil, jak jsme to mohli ve dvou tak levně pořídit, ale Roman (Kazachstánec) za tím přece jen viděl milión rublů a tomu už to tak málo nepřipadalo. Ptali se, kolik nás cesta s pobytem v Číně stála, když jsme řekli sedm stovek v americké měně, tak se Paul, tedy Němec, divil, jak jsme to mohli ve dvou tak levně pořídit, ale Roman (Kazachstánec) za tím přece jen viděl milión rublů a tomu už to tak málo nepřipadalo.
 +===== Alma-Ata =====
  
-Ráno ve tři čtvrtě na devět zaskřípaly brzdy a jsme na nádraží v Alma-Atě. Chceme si hned koupit lístky do Moskvy, ale mají to tu zařízené podobně jako v Číně a my jsme museli k okénku, kde prodávali lístky cizincům. Žádní troškaři to nebyli, za jedno místo v kupé 63 dolarů a za lehátko 57 dolarů+Ráno ve tři čtvrtě na devět zaskřípaly brzdy a jsme na nádraží v Alma-Atě. Chceme si hned koupit lístky do Moskvy, ale mají to tu zařízené podobně jako v Číně a my jsme museli k okénku, kde prodávali lístky cizincům. Žádní troškaři to nebyli, za jedno místo v kupé 63 dolarů a za lehátko 57 dolarů.
  
 To bylo i na nás trochu moc, znechuceni jsme je opustili s tím, že se pokusíme o domluvu s průvodčím. Roman taky říkal, že jsou to nehorázné ceny a poradil nám, aby jsme si koupili lístky od překupníků. To bylo i na nás trochu moc, znechuceni jsme je opustili s tím, že se pokusíme o domluvu s průvodčím. Roman taky říkal, že jsou to nehorázné ceny a poradil nám, aby jsme si koupili lístky od překupníků.
  
-Museli jsme si vyměnit nějaké ruble, Roman telefonoval sestře, aby přijela se zásobou peněz na nádraží, za chvíli přifrčela a vyměnila nám čtyřicet dolarů za čedesát tisíc rublů. Byly to ještě sovětské bankovky, které už před měsícem v Rusku vyměňovali za nové, jenže tady za měsíc po měnové odluce bylo za dolar už patnáct set rublů (kazašských) oproti Rusku, kde byla za dolar jenom tisícovka.+Museli jsme si vyměnit nějaké ruble, Roman telefonoval sestře, aby přijela se zásobou peněz na nádraží, za chvíli přifrčela a vyměnila nám čtyřicet dolarů za šedesát tisíc rublů. Byly to ještě sovětské bankovky, které už před měsícem v Rusku vyměňovali za nové, jenže tady za měsíc po měnové odluce bylo za dolar už patnáct set rublů (kazašských) oproti Rusku, kde byla za dolar jenom tisícovka.
  
-Paul taky vyměnilčtyřicet dolarů a mohli jsme už kupovat lístky. Dvě jízdenky měly stát 8500 rublů, ale museli jsme zaplatit 22000 a to ještě na jízdenkách bylo napsané cizí jméno a číslo pasu.+Paul taky vyměnil čtyřicet dolarů a mohli jsme už kupovat lístky. Dvě jízdenky měly stát 8500 rublů, ale museli jsme zaplatit 22000 a to ještě na jízdenkách bylo napsané cizí jméno a číslo pasu.
  
 Roman v tom žádnou překážku neviděl, říkal, že nikdo nepozná, že jsme cizinci, kdyby se někdo ptal odkud jedem, máme říkat, že z Kišiněva, moldavská ruština má trochu jiný přízvuk, tak se nikdo divit nebude a hlavně neukazovat pasy. Roman v tom žádnou překážku neviděl, říkal, že nikdo nepozná, že jsme cizinci, kdyby se někdo ptal odkud jedem, máme říkat, že z Kišiněva, moldavská ruština má trochu jiný přízvuk, tak se nikdo divit nebude a hlavně neukazovat pasy.
Řádek 840: Řádek 853:
  
 Na další den bylo vidět, jak horečka pomalu ustupuje, po průjezdu městem Uralsk už by jsme měli být zase po čtyřiceti dnech v Evropě a zároveň jsme překročili hranice s Ruskem, které jsou prý zatím bez ostrahy. Na další den bylo vidět, jak horečka pomalu ustupuje, po průjezdu městem Uralsk už by jsme měli být zase po čtyřiceti dnech v Evropě a zároveň jsme překročili hranice s Ruskem, které jsou prý zatím bez ostrahy.
 +===== Moskva =====
  
 Druhého dne, v sobotu, ve tři odpoledne jsme v Moskvě a hned se musíme podívat na odjezd do Prahy. Vlak jel za čtyři hodiny, ale s lístkama to bylo zase špatné, jeden byl za šedesát tři dolary (podobně jako kupé Alma-Ata - Moskva).Chtěli jsme na ně vyzrát, tak jsme si počkali na vlak a zase se dohadujeme s průvodčím, ale moc jsme na to nevyzráli, protože jsme měli jenom stodolarovku v celku a necelou padesátku. Druhého dne, v sobotu, ve tři odpoledne jsme v Moskvě a hned se musíme podívat na odjezd do Prahy. Vlak jel za čtyři hodiny, ale s lístkama to bylo zase špatné, jeden byl za šedesát tři dolary (podobně jako kupé Alma-Ata - Moskva).Chtěli jsme na ně vyzrát, tak jsme si počkali na vlak a zase se dohadujeme s průvodčím, ale moc jsme na to nevyzráli, protože jsme měli jenom stodolarovku v celku a necelou padesátku.
Řádek 856: Řádek 870:
  
 Na hranicích s Polskem nějaký čas zabírá výměna podvozků a všechno jde už rychle, Varšava, v noci přejíždíme polsko-české hranice a v šest ráno, padesátý den naší cesty, jsme v Praze.  Na hranicích s Polskem nějaký čas zabírá výměna podvozků a všechno jde už rychle, Varšava, v noci přejíždíme polsko-české hranice a v šest ráno, padesátý den naší cesty, jsme v Praze. 
- 
  
cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan.1672744053.txt.gz · Poslední úprava: 2023/01/03 12:07 autor: 193.165.237.95

Nástroje pro stránku

Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 4.0 International