Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze | ||
cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan [2023/01/03 12:00] 193.165.237.95 [Cesta do Tibetu] |
cina_spolu_s_cestou_pres_rusko_mongolsko_a_kazachstan [2023/01/03 16:17] (aktuální) 193.165.237.95 |
||
---|---|---|---|
Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Nakoukli jsme do Uspenského saboru, bylo tam psáno, že se nesmí fotit, tak jsme nefotili, ale jenom filmovali, ale ani to se nesmělo, i když napsané to tam neměli, ale my jsme stejně tušili, že se ani to nesmí. Nic zlého se nám taky nestalo, jenom ta babka, co to měla na starosti mě vokřikla, abych to hned schoval, nechtěl jsem dělat rozruch ani přijít o kazetu, tak jsem ji samozřejmě bez odmlouvání poslechl. | Nakoukli jsme do Uspenského saboru, bylo tam psáno, že se nesmí fotit, tak jsme nefotili, ale jenom filmovali, ale ani to se nesmělo, i když napsané to tam neměli, ale my jsme stejně tušili, že se ani to nesmí. Nic zlého se nám taky nestalo, jenom ta babka, co to měla na starosti mě vokřikla, abych to hned schoval, nechtěl jsem dělat rozruch ani přijít o kazetu, tak jsem ji samozřejmě bez odmlouvání poslechl. | ||
- | Byli jsme ještě zvědaví na dvě slavná monstra-Car Puška-největší dělo, které však nikdy nestřílelo a Car Kolakal-největší zvon, který však nikdy nezvonil. U takových věcí, jak to většinou bývá, je nejzajímavější jenom to jejich nej a to bylo tady taky. | + | Byli jsme ještě zvědaví na dvě slavná monstra |
Museli jsme ještě navštívit obchodní dům GUM, který je hned u Rudého náměstí, protože o něm jsme měli článek v učebnici nejen na základní škole, ale dokonce i na střední. Ještě jsme se prošli Moskvou a už rychle na nádraží, protože v 19,50 odjížděl rychlík – Transsibiřský expres. Neodjížděl, | Museli jsme ještě navštívit obchodní dům GUM, který je hned u Rudého náměstí, protože o něm jsme měli článek v učebnici nejen na základní škole, ale dokonce i na střední. Ještě jsme se prošli Moskvou a už rychle na nádraží, protože v 19,50 odjížděl rychlík – Transsibiřský expres. Neodjížděl, | ||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
Vlak občas stavěl, říkali jsme si, že by už nikdo přistupovat nemusel a taky nikdo nepřistupoval, | Vlak občas stavěl, říkali jsme si, že by už nikdo přistupovat nemusel a taky nikdo nepřistupoval, | ||
+ | |||
+ | {{:: | ||
My jsme neodolali jenom v Permu, kde jsme zakoupili mléko.To už jsme byli jeden den od Moskvy.Dva dny od Moskvy byl Išim a Barabinsk a tři dni Krasnojarsk. Byli jsme plni očekávání Irkutska, protože průvodčí nám poskytnul zcela zkreslující informaci o příjezdu vlaku do tohoto města. Když jsme už viděli,že do Irkutska dorazíme o den později, než průvodčí říkal, šli jsme zdrcující zprávu zajíst do jídelňáku. Nevěděli jsme pořádně kolik je hodin, podél trati byly hodiny s moskevským časem, ale ten se do tamějších podmínek vůbec nehodil, v šest večer už byla tma a ve dvě ráno už bylo světlo, no bodejť ne, když místní čas se tam lišil tři hodiny od moskevského. | My jsme neodolali jenom v Permu, kde jsme zakoupili mléko.To už jsme byli jeden den od Moskvy.Dva dny od Moskvy byl Išim a Barabinsk a tři dni Krasnojarsk. Byli jsme plni očekávání Irkutska, protože průvodčí nám poskytnul zcela zkreslující informaci o příjezdu vlaku do tohoto města. Když jsme už viděli,že do Irkutska dorazíme o den později, než průvodčí říkal, šli jsme zdrcující zprávu zajíst do jídelňáku. Nevěděli jsme pořádně kolik je hodin, podél trati byly hodiny s moskevským časem, ale ten se do tamějších podmínek vůbec nehodil, v šest večer už byla tma a ve dvě ráno už bylo světlo, no bodejť ne, když místní čas se tam lišil tři hodiny od moskevského. | ||
Řádek 35: | Řádek 37: | ||
===== Irkutsk ===== | ===== Irkutsk ===== | ||
- | Vyběhli jsme z vlaku, hodili krosny do úschovny a kudy teď k Bajkalu, snad nějakým autobusem, | + | Vyběhli jsme z vlaku, hodili krosny do úschovny a kudy teď k Bajkalu, snad nějakým autobusem, před nádražím byly nějaké zastávky, stála tam paní, která měla v ruce kotě, pořád ho muchlala, přikrývala ručníkem, kotě strašně mňoukalo, tak se té paní ptám, jak se dostaneme do Listvjanky, to měla být první vesnička u Bajkalu, paní říká buď autobusem, nebo na raketě, na parníčku Raketě. My tedy hned, že raději na Raketě, paní říká, tak to je teda šestnáctka, |
+ | |||
+ | Chyba byla, že bylo asi půl dvanácté a jak to ta paní v Irkutsku už znala, v tenhle čas moc autobusů nejezdí, protože řidiči si dávají oběd a až tak v jednu hodinu se zase rozjíždí. Za chvíli ale jeden jel, šestnáctka to teda nebyla, ale museli jsme využít toho, že vůbec něco jede, dojeli jsme do centra, vystoupili a na tu šestnáctku jsme čekali skoro hodinu. | ||
- | Chyba byla, že bylo asi půl dvanácté a jak to ta paní v Irkutsku už znala, v tenhle čas moc autobusů nejezdí, protože řidiči si dávají oběd a až tak v jednu hodinu se zase rozjíždí. Za chvíli ale jeden jel, šestnáctka to teda nebyla, ale museli jsme využít toho, že vůbec něco jede,dojeli jsme do centra, vystoupili a na tu šestnáctku jsme čekali skoro hodinu. | + | {{:: |
Autobus přijel, navalila se tam spousta lidí, my jsme stáli vzadu a pozorovali perfektně propracovaný systém prodeje lístků. Lístky se totiž prodávaly těsně za řidičem a lidi co stáli vzadu posílali přes celý autobus peníze a zepředu se jim vracely lístky. Každý, přes koho ty peníze a lístky šly, nevěděl, komu to vlastně kupuje, ale pamatoval si, kdo mu podal peníze, tak tomu zase podal lístky a tak to šlo zezadu dopředu a zepředu dozadu. Paní s kotětem se nemohla dost dobře držet, když musela jednou rukou mačkat to zvíře, tak nad tím dlouho nepřemýšlela, | Autobus přijel, navalila se tam spousta lidí, my jsme stáli vzadu a pozorovali perfektně propracovaný systém prodeje lístků. Lístky se totiž prodávaly těsně za řidičem a lidi co stáli vzadu posílali přes celý autobus peníze a zepředu se jim vracely lístky. Každý, přes koho ty peníze a lístky šly, nevěděl, komu to vlastně kupuje, ale pamatoval si, kdo mu podal peníze, tak tomu zase podal lístky a tak to šlo zezadu dopředu a zepředu dozadu. Paní s kotětem se nemohla dost dobře držet, když musela jednou rukou mačkat to zvíře, tak nad tím dlouho nepřemýšlela, | ||
Řádek 80: | Řádek 84: | ||
Na mongolsko-čínskou hranici jsme přijeli v deset ráno, hraniční měst Dzamin Uud v nás zanechalo silný dojem, vypadalo to jako malá oáza v poušti, pár mizerných domků a samý písek kolem, když jsme šli pro vodu, tak studnu museli odemknout, to bylo jenom pro vyvolené a také pro nás, naši průvodčí nás posadili do vlaku směr Čína, byli jsme v kupé zase s Mongolama. | Na mongolsko-čínskou hranici jsme přijeli v deset ráno, hraniční měst Dzamin Uud v nás zanechalo silný dojem, vypadalo to jako malá oáza v poušti, pár mizerných domků a samý písek kolem, když jsme šli pro vodu, tak studnu museli odemknout, to bylo jenom pro vyvolené a také pro nás, naši průvodčí nás posadili do vlaku směr Čína, byli jsme v kupé zase s Mongolama. | ||
+ | |||
+ | {{:: | ||
Průvodčí si mě zavolal a najednou z ničeho nic chtěl po mě deset dolarů za nezištnou pomoc, kterou nám poskytoval celou cestu z Ulanbataru až sem, dost mě to překvapilo, | Průvodčí si mě zavolal a najednou z ničeho nic chtěl po mě deset dolarů za nezištnou pomoc, kterou nám poskytoval celou cestu z Ulanbataru až sem, dost mě to překvapilo, | ||
Řádek 96: | Řádek 102: | ||
Mongolové už nějak zjistili, že za chvíli jede vlak do Pekingu, tak jsme šli koupit lístky, ale u kasy na nás ženská chtěla, že když jsme cizinci, aby jsme platili cizinecký lístky za cizineckou cenu cizineckými penězi. Ty jsme bohužel neměli, Mongolové zkoušeli říct ještě nějakému vojákovi, aby nám je koupil on, ale ten byl naprosto natvrdlej, tak nezbývalo, než se vrátit mezi čumily do čekárny a čekat do rána. Už jsme spali a Mongolové mezitím našli nějaký nocleh, mělo to ale háček, přišli policajti a že na nocleh nemůžeme, protože spolu nemůžou spát různopohlavní jedinci. Mongolové namítali, že jsou manželé, jenom učitelka s druhým Mongolem a my jsme namítat nic nemohli, stejně se veškeré námitky okamžitě po jejich vyslovení zamítaly. Zase se to neobešlo bez houfce čumilů, pro ty to byl zážitek, policajti si přišli pro bělochy, naštěstí po odchodu státních orgánů došlo zase k uklidnění a my jsme mohli ulehnout mezi zavazadla. | Mongolové už nějak zjistili, že za chvíli jede vlak do Pekingu, tak jsme šli koupit lístky, ale u kasy na nás ženská chtěla, že když jsme cizinci, aby jsme platili cizinecký lístky za cizineckou cenu cizineckými penězi. Ty jsme bohužel neměli, Mongolové zkoušeli říct ještě nějakému vojákovi, aby nám je koupil on, ale ten byl naprosto natvrdlej, tak nezbývalo, než se vrátit mezi čumily do čekárny a čekat do rána. Už jsme spali a Mongolové mezitím našli nějaký nocleh, mělo to ale háček, přišli policajti a že na nocleh nemůžeme, protože spolu nemůžou spát různopohlavní jedinci. Mongolové namítali, že jsou manželé, jenom učitelka s druhým Mongolem a my jsme namítat nic nemohli, stejně se veškeré námitky okamžitě po jejich vyslovení zamítaly. Zase se to neobešlo bez houfce čumilů, pro ty to byl zážitek, policajti si přišli pro bělochy, naštěstí po odchodu státních orgánů došlo zase k uklidnění a my jsme mohli ulehnout mezi zavazadla. | ||
- | Ráno jsme šli vyměnit dolary na ty cizinecký peníze, v Číně známé jako efisy nebo FEC (foreign exact certificat). Banka nebyla daleko od nádraží, doprovázel nás nějaký čínský Mongol, který ukazoval co a jak. Protože jsme byli ve Vnitřním Mongolsku, těch Mongolů tam bylo docela dost, uměli čínsky i Mongolsky | + | Ráno jsme šli vyměnit dolary na ty cizinecký peníze, v Číně známé jako efisy nebo FEC (foreign exact certificat). Banka nebyla daleko od nádraží, doprovázel nás nějaký čínský Mongol, který ukazoval co a jak. Protože jsme byli ve Vnitřním Mongolsku, těch Mongolů tam bylo docela dost, uměli čínsky i mongolsky |
Ulice k bance dost dobře vystihovala skutečnost, | Ulice k bance dost dobře vystihovala skutečnost, | ||
Řádek 105: | Řádek 111: | ||
Řekli jsme si, že musíme taky poznat čínskou kuchyni, když jsme v Číně a zašli jsme si do jídelňáku. Naservírovali nám skutečné čínské jídlo, přihodili hůlky a můžete jíst. Tušili jsme, že to bude trochu jiné než se lžící nebo s vidličkou a nožem, ale vzhledem k tomu, že to byl náš první pokus, obstáli jsme se ctí. Vrátili jsme se na místo a zase jsme byli zahrnováni pozorností, | Řekli jsme si, že musíme taky poznat čínskou kuchyni, když jsme v Číně a zašli jsme si do jídelňáku. Naservírovali nám skutečné čínské jídlo, přihodili hůlky a můžete jíst. Tušili jsme, že to bude trochu jiné než se lžící nebo s vidličkou a nožem, ale vzhledem k tomu, že to byl náš první pokus, obstáli jsme se ctí. Vrátili jsme se na místo a zase jsme byli zahrnováni pozorností, | ||
+ | |||
+ | {{:: | ||
Mimo hezkých hor a rýžových polí jsme uviděli z vlaku poprvé Velkou zeď jak se vine po pohořích, ale nevypadala vůbec majestátně, | Mimo hezkých hor a rýžových polí jsme uviděli z vlaku poprvé Velkou zeď jak se vine po pohořích, ale nevypadala vůbec majestátně, | ||
Řádek 120: | Řádek 128: | ||
Druhý den jsme vyšli s odhodláním proniknout za brány Zakázaného města, i když jsme věděli, že teď, když je bývalá císařská rezidence po odstranění posledního císaře Pchu-i v rukou pracujícího lidu a lidově demokratické republiky, je jedinou protekcí ke vstupu dostatek efisy (25), případně čtyřicet lidových juanů. S těžkým srdcem jsme zaplatili takovou výši cizineckého vstupného, když Číňani platili tři juany. Aby alespoň trochu cizincům udělali radost, ke vstupence přidávali pamětní mince a knižního průvodce Zakázaným městem. | Druhý den jsme vyšli s odhodláním proniknout za brány Zakázaného města, i když jsme věděli, že teď, když je bývalá císařská rezidence po odstranění posledního císaře Pchu-i v rukou pracujícího lidu a lidově demokratické republiky, je jedinou protekcí ke vstupu dostatek efisy (25), případně čtyřicet lidových juanů. S těžkým srdcem jsme zaplatili takovou výši cizineckého vstupného, když Číňani platili tři juany. Aby alespoň trochu cizincům udělali radost, ke vstupence přidávali pamětní mince a knižního průvodce Zakázaným městem. | ||
- | V areálu města hned za vstupní bránou Wumen (Polední brána) je spousta krámků a jídelen, proto jsme mohli v Zakázaném městě poobědvat. Bylo to asi stolování skromnější než za císařské éry, důležité bylo, že jsme zahnali hlad. Nasyceni odcházíme koupit vstupenky a kontrolní bránou vcházíme do města, kam se smělo většinou jen vstoupit a zůstat tam napořád. Tradice se začali porušovat v pětisetleté historii až v našem století, kdy poslední císař Pchu-i musel město opustit. Navštívit ho mohl až po válce, když si odseděl deset let jako kolaborant a byl na převýchově. Po návratu z převýchovy však začal znovu vládnout, už ne z císařského dračího trůnu v Hale Nejvyšší harmonie, ale jako člen komunistického parlamentu. | + | V areálu města hned za vstupní bránou Wumen (Polední brána) je spousta krámků a jídelen, proto jsme mohli v Zakázaném městě poobědvat. Bylo to asi stolování skromnější než za císařské éry, důležité bylo, že jsme zahnali hlad. Nasyceni odcházíme koupit vstupenky a kontrolní bránou vcházíme do města, kam se smělo většinou jen vstoupit a zůstat tam napořád. Tradice se začaly porušovat v pětisetleté historii až v našem století, kdy poslední císař Pchu-i musel město opustit. Navštívit ho mohl až po válce, když si odseděl deset let jako kolaborant a byl na převýchově. Po návratu z převýchovy však začal znovu vládnout, už ne z císařského dračího trůnu v Hale Nejvyšší harmonie, ale jako člen komunistického parlamentu. |
Zakázané město bylo dost zajímavé, skutečně svérázný způsob vlády v odloučení od obyčejných prosťáčků, | Zakázané město bylo dost zajímavé, skutečně svérázný způsob vlády v odloučení od obyčejných prosťáčků, | ||
Řádek 139: | Řádek 147: | ||
Bylo už po poledni a my jsme mohli rozjímat nad tím, jak plníme předsevzané - kostel - nic, opera - nic, jízdenky - nic, to se musí aspoň zajíst, na ulicích pečou palačinky, jedna stojí něco přes juan, pochutnáváme si a jdeme dál, chceme v jiném stánku palačinkové repete, ale ejhle - tady chtějí už dva juany, to tedy ne chlapci, tady máte zpátky palačinky, chlapci si asi říkali lepší něco než nic, mávli rukou a bylo to za juan, to Číňani dělají s oblibou, nasazují dvojnásobnou cenu pro bělochy a ti, chudáci nezkušení, | Bylo už po poledni a my jsme mohli rozjímat nad tím, jak plníme předsevzané - kostel - nic, opera - nic, jízdenky - nic, to se musí aspoň zajíst, na ulicích pečou palačinky, jedna stojí něco přes juan, pochutnáváme si a jdeme dál, chceme v jiném stánku palačinkové repete, ale ejhle - tady chtějí už dva juany, to tedy ne chlapci, tady máte zpátky palačinky, chlapci si asi říkali lepší něco než nic, mávli rukou a bylo to za juan, to Číňani dělají s oblibou, nasazují dvojnásobnou cenu pro bělochy a ti, chudáci nezkušení, | ||
+ | |||
+ | {{:: | ||
Z kostela běžíme rovnou do hotelu, snad nebude vadit, že nemáme společenský oblek, opravdu to nevadilo, protože ten neměl nikdo a už se zaposloucháváme do vysokých tónů, které dovedou vyloudit jenom Číňani. Opera je trochu jiná než naše, tady ani o zpěv tolik nejde, ale jde hlavně o kostýmy a o akrobacii, rozhodně se na to dá dívat a i poslouchat, kdyby však poslech trval příliš dlouho, většina posluchačů by zřejmě ohluchla. Opera končí a my musíme zase na nádraží, tentokrát to vyšlo, máme konečně jízdenky na zítřek a za čínskou cenu! Z nádraží do našeho hotelu se už autobusem nedostanem, protože je po deváté a poslední autobus odjíždí v devět, tak jedině taxíkem, ale taxíkáři jsou nějací chytráci, chtějí čtyřicet juanů, nemůžeme přece podporovat vydřiduchy, | Z kostela běžíme rovnou do hotelu, snad nebude vadit, že nemáme společenský oblek, opravdu to nevadilo, protože ten neměl nikdo a už se zaposloucháváme do vysokých tónů, které dovedou vyloudit jenom Číňani. Opera je trochu jiná než naše, tady ani o zpěv tolik nejde, ale jde hlavně o kostýmy a o akrobacii, rozhodně se na to dá dívat a i poslouchat, kdyby však poslech trval příliš dlouho, většina posluchačů by zřejmě ohluchla. Opera končí a my musíme zase na nádraží, tentokrát to vyšlo, máme konečně jízdenky na zítřek a za čínskou cenu! Z nádraží do našeho hotelu se už autobusem nedostanem, protože je po deváté a poslední autobus odjíždí v devět, tak jedině taxíkem, ale taxíkáři jsou nějací chytráci, chtějí čtyřicet juanů, nemůžeme přece podporovat vydřiduchy, | ||
Řádek 703: | Řádek 713: | ||
Do Golmutu byl naplánovaný příjezd tak asi na druhou hodinu odpoledne, ale vzhledem ke stavu silnice, nebo cesty jsme tam přijeli až v půl šesté. | Do Golmutu byl naplánovaný příjezd tak asi na druhou hodinu odpoledne, ale vzhledem ke stavu silnice, nebo cesty jsme tam přijeli až v půl šesté. | ||
- | Ptali jsme se, jak jede vlak, ale ten nám už ujel, další jel až zítra v 15,20. | + | Ptali jsme se, jak jede vlak, ale ten nám už ujel, další jel až zítra v 15, |
+ | |||
+ | Za nocleh jsme vytáhli dohromady šestnáct juanů a už můžeme klidně spát. Ráno má Pavla horečku, skoro devětatřicet, | ||
+ | |||
+ | Policajtka si klidně řekla o padesátku a to do pasu vrazila jenom dvě razítka - modrý a červený, tak říkám, že máme před sebou dalekou cestu a málo peněz a ona but you must pay a já že to je samozřejmé, | ||
+ | |||
+ | Teď to chtělo ještě jízdenky, chtěli jsme ject autobusem do Dunkchuanu, protože vlakem se tam jede strašnou oklikou přes Xining a Lanzhou, ale na autobus musí být povolení pro cizince, protože zase cesta byla pro turisty uzavřená a jinak nám lístky neprodají. Kdyby nám je chtěli prodat, stejně bych je nechtěl, protože jeden stál asi 250 efisy, tak zloděje teda nepodporujem. Kvůli tomu jsme museli udělat neuvěřitelně pitomou zajíždku asi patnáct set kilometrů, protože železnice je tam postavená fakt šikovně. Lístek do Xiningu stál 33 Y a koupil ho jeden Číňan docela v pohodě, ani jsem mu nemusel své přání dlouho vysvětlovat. | ||
+ | |||
+ | Zkusil jsem ještě v Bank of China, jestli by tam vyměnili marky, úředníkovi podávám deset marek, ten je prohlížel a najednou říká, prosím vás, povězte mě, co je to za peníze. Říkám tejkuo marka a on že to nemění, jenom dolary, tak já že teda nic. | ||
+ | |||
+ | Jdu pro Pavlu, na cestu na nádraží si bereme taxíka, už je na tom s horečkou trochu líp a už čekáme na příjezd našeho vlaku. Potkáváme v čekárně pět Maďarů, kteří se vraceli z Nepálu a měli namířeno přes Xining do Pekingu, pak přes Mandžusko a Rusko domů a chtěli to stihnout tak, aby zhruba začátkem září už byli v Budapešti na universitě, | ||
+ | |||
+ | Kluci už byli vyléčení z cest autobusem, mysleli, že když jim koupí lístek za čínskou cenu Číňan, tak mají vyhráno, ale rozhodně neměli, taková finta platí jenom ve vlaku, ale oni ani tomu už nechtěli věřit, měli strach, že jim průvodčí zase roztrhá lístky, tak říkáme, že jsme tak projeli celou Čínu, že to určitě vyjde a taky to opravdu vyšlo. | ||
+ | |||
+ | Vlak byl zase natřískanej, | ||
+ | |||
+ | V našem vagónu jela Japonka, kterou jsme potkali při stopování ve Lhase a napsala nám spoje z Urumči do Kazachstánu. Zajímalo ji, jak jsme pochodili se stopem, vyprávím, o kolik nás Hurvínek obral, ale když řekla, že za autobus platila víc jak dvakrát tolik a ještě v efisy, tak vidíme, že jsme se docela levně svezli. | ||
+ | |||
+ | Po Maďarech jsme ještě chtěli, aby nám rozměnili stodolarovku, | ||
+ | |||
+ | Na nádraží mě hned k mé velké radosti odchytil veksklák, který měnil jedna ku osmi, tak jsme dvacku vyměnili a ještě jsem dva juany usmlouval, aby přidal. Kupujeme prostřednictvím jedné studentky lístky do Lanzhou a máme ještě do odjezdu vlaku dost času, tak se můžeme projít po městě, ale nic moc, samá socialistická výstavba, tak si aspoň kupujeme vařenou kukuřici a brambory. | ||
+ | |||
+ | Ve vlaku do Lanzhou bylo kupodivu dost čisto až na pár bordelářů, | ||
+ | |||
+ | Trochu to zapůsobilo, | ||
+ | |||
+ | Cesta trvala něco málo přes čtyři hodiny, ve čtvrt na devět večer jsme v Lanzhou a hned se sháníme po lístcích do Urumči, je to rychlík, platíme každý 71 Y a podle jízdního řádu plánujeme odjezd ve čtvrt na tři ráno. Vlak pořád nehlásili, bylo mě to divný, tak se všude ptám, jak je to možný, až říká jeden Číňan, že je to nějaké podivné a že pojede až v půl šestý, ale večer, to znamená přes patnáct hodin zpoždění. | ||
+ | |||
+ | Přespáváme v čekárně na nádraží, rozložili jsme si na lavičky spacáky a docela dobře se spalo. V čekárně byla i postýlka pro malé děti a na stěnách se usmívali rodiče, asi proto, že socialismus plně uspokojuje všechny jejich potřeby a vedle nich byly přimalovaný děti jak jsou taky šťastný a bylo tam napsáno, jak jsou vděčný svým rodičům, že mají jenom je a že nemají žádné sourozence, za což jim co nejsrdečněji děkujou. Kolem ještě pár rudých hvězd a to bylo asi co se týče vymalování všechno. | ||
+ | |||
+ | Ráno nám šel Číňan vyměnit jízdenky na vlak v 11.30 a to nebyl takový rychlík, tak nám ještě z každého lístku deset juanů vrátili. | ||
+ | |||
+ | Vlak jede vyjímečně nenatřískaný, | ||
+ | |||
+ | Na protějším sedadle seděli mladí manželé s dvěma dětma, to jedno bylo ještě dost malé a máma ho každou chvilku kojila, to druhé už bylo větší, ale klidně čůralo na podlahu ve vlaku a s rodičema to ani nehnulo. Rychle jsem dal stranou svoje boty, aby nepřišly k úhoně a ženská když to viděla, tak se začala smát, nevím proč, mě to jako dobrej vtip ani nepřipadalo. | ||
+ | |||
+ | Ty čínský studenti říkali, že děti asi moc šťastný nebudou, tak jsem se divil, proč asi a je to proto, že v Číně je přísná reegulace porodnosti. Mít druhé dítě znamená totiž okamžité vyhození z práce a dělej si pak co chceš. Taky jsme se dozvěděli, | ||
+ | |||
+ | Zajímali se jak je to u nás s platama a cenama v přepočtu na dolary a jestli Pavla je spíš východní nebo západní žena. Na to se ptali, protože když jsem ležel, tak šla nabrat ze samovaru, který byl skoro v každým vagóně, horkou vodu do hrnečku na čaj a oba se strašně divili, že ležím, když nošení vody je přece mužská práce, tak jsem jim řek, že u nás se to tak nebere. | ||
+ | |||
+ | Cesta vlakem se dost vlekla, museli jsme ve voze strávit dvě noci až v pondělí ráno jsme v Urumči, nebo spíš ve Wulumuči, jak to říkají Číňani. | ||
+ | |||
+ | Tady kolem nebydlí jen tak obyčejní Číňani, ale tihle jsou vyznavači proroka Mohameda a píšou arabským písmem. Tím jsou vedle čínského, | ||
+ | |||
+ | Studenty jsme ještě využili, aby nám šli koupit lístky do Alasanko, což je čínsko - kazašský hraniční přechod. Číňan lístky koupil (po sedmnácti juanech), ale jenom do Boro, do Alasanko by musel předložit cestovní pas. | ||
+ | |||
+ | S cestovním pasem to nemají zdaleka tak jednoduché jako my, říkal že to je jenom sen, aby dostal cestovní pas, do ciziny se může podívat jenom pár vyvolených. Byli jsme rádi, že máme aspoň lístek do Boro, na ten nás pustili do vlaku a ve vlaku si přikupujeme jízdenku až na hranice. | ||
+ | |||
+ | Průvodčí napřed nechápala, co po ní chceme, zavolala druhou, ta uměla trochu rusky a ptala se, proč jsme si lístek nekoupili rovnou, tak říkám, že jsme nevěděli, že Boro není konečná, to pochopila a vypsala lístky po dvou juanech. | ||
+ | |||
+ | Vlak jede pouštní krajinou a nedaleko trati je nejnižší místo v Číně -150 m pod hladinou moře. Západní Čína je také mnohem míň osídlená než východní a to je poznat kolem nás, ale i ve vlaku. Mimo menší hustoty osídlení je to také jedna z těch chudších oblastí. Rozdíl mezi východem a západem země je dost znát. | ||
+ | |||
+ | V Alasanko jsme až v noci a sháníme nějaký nocleh, na nádraží nás jeden chlapík vzal a odved do hotelu, tam nás posadil a za chvíli se vrátil, že tam nocovat nemůžeme, policie to nedovoluje. Odved nás aspoň do druhého, policajt z nádraží nařizoval, ať jsme v devět u vlaku do Alma-Aty a už vyjednáváme přespání. | ||
+ | |||
+ | Tady chtějí 4O juanů za dva, usmlouval jsem to na dvanáct, že víc peněz nemáme, tak s tím recepční souhlasila a bylo to samozřejmě bez potvrzení. | ||
+ | |||
+ | Hotýlek patřil rozhodně k těm lepším z těch, které jsme doposud navštívili, | ||
+ | ====== Kazachstán ====== | ||
+ | |||
+ | Vydáváme se tedy k celnici a tam byli celníci úplně jiní než všichni zelenáči, které jsme v Číně potkávali, byli samá ochota, říkali, že je omezená průjezdnost na hranicích Čína - Kazachstán, | ||
+ | |||
+ | To nechceme, proto nám slibují, že až pojede někdo vozem přes hranici, tak mu řeknou, aby nás svez. Věci nám neprohlíželi, | ||
+ | |||
+ | Za hodinku jel nějaký chlapík v gázíku, celníci mu řekli, aby nás vzal, my jsme ho taky poprosili, on nás naložil, to je prý samozřejmé a už jsme jeli. Nabízel nám, aby jsme zůstali pár dní na návštěvě, | ||
+ | ===== Družba ===== | ||
+ | |||
+ | Čekárna byla úplně parádní, vypolstrovaný sedátka, kterých jsem využil, natáhnul se a spal. Tady si nás všimnul jeden chlapík, dali jsme se s ním do řeči, teď už to bylo skoro bez problémů, přece jen je to rozdíl mluvit s Číňanem nebo Rusem, vlastně Kazachem, ale uměl rusky a kazašsky jenom pár slov. | ||
+ | |||
+ | Byl z Petropavlovska, | ||
+ | |||
+ | Učitel nám stejně chleba dopřál, protože nás pozval na oběd. V Družbě sice žádný restoran nebyl, ale byla tam závodní jídelna a Saša, tedy učitel tam pro nás vyjednal něco k snědku. Pochutnali jsme si, protože jsme zase měli jídlo, na které jsme byli zvyklí, šunknfleky s rajčatovým salátem a k tomu tmavý chléb. Jíst jsme mohli příborem. To byla po tak dlouhé době taky vzácnost. | ||
+ | |||
+ | Saša když viděl, jak nám chleba chutná, tak nám ještě půl bochníku koupil, aby jsme měli na cestu. Po obědě nás zaved na nádraží mezi odstavené a už vyřazené lůžkové vagóny, tam měl nějakou známou z Alma-Aty a ta nám napsala doporučující dopis pro svého syna Valentina, když neseženem lístky do Moskvy, aby nás nechal doma přespat a proved po Alma-Atě. | ||
+ | |||
+ | Saša ještě před tím než jsme navštívili domečky na kolejích říkal, že si dáme arbusy a strašně se divil, když jsme kroutili hlavou, že arbusy neznáme, Pak jsme uviděli melouny a hned bylo jasné, co ty arbusy jsou zač. | ||
+ | |||
+ | Přisupěl vlak, jdeme za průvodčím, | ||
+ | |||
+ | Pavla se tedy vypravila rozměnit marky a když se vrátila, musel jsem uznat, že se jí směna podařila, přinesla totiž dvě desetimarkovky a ještě pět desetidolarovek navíc. Ten Němec se taky vracel z Číny, byl tam u své přítelkyně na návštěvě a když mu Pavla vyprávěla o naší cestě do Tibetu, tak byl celý nadšený a říkal, že má rád dobrodružství, | ||
+ | |||
+ | Jednou si koupili hrozny a on se do nich hned pustil, aniž by si je opláchl, tak s ním kvůli tomu dost dlouho nemluvila. | ||
+ | |||
+ | Cestoval s ním ještě kazašský přírodovědec, | ||
+ | |||
+ | Ptali se, kolik nás cesta s pobytem v Číně stála, když jsme řekli sedm stovek v americké měně, tak se Paul, tedy Němec, divil, jak jsme to mohli ve dvou tak levně pořídit, ale Roman (Kazachstánec) za tím přece jen viděl milión rublů a tomu už to tak málo nepřipadalo. | ||
+ | ===== Alma-Ata ===== | ||
+ | |||
+ | Ráno ve tři čtvrtě na devět zaskřípaly brzdy a jsme na nádraží v Alma-Atě. Chceme si hned koupit lístky do Moskvy, ale mají to tu zařízené podobně jako v Číně a my jsme museli k okénku, kde prodávali lístky cizincům. Žádní troškaři to nebyli, za jedno místo v kupé 63 dolarů a za lehátko 57 dolarů. | ||
+ | |||
+ | To bylo i na nás trochu moc, znechuceni jsme je opustili s tím, že se pokusíme o domluvu s průvodčím. Roman taky říkal, že jsou to nehorázné ceny a poradil nám, aby jsme si koupili lístky od překupníků. | ||
+ | |||
+ | Museli jsme si vyměnit nějaké ruble, Roman telefonoval sestře, aby přijela se zásobou peněz na nádraží, za chvíli přifrčela a vyměnila nám čtyřicet dolarů za šedesát tisíc rublů. Byly to ještě sovětské bankovky, které už před měsícem v Rusku vyměňovali za nové, jenže tady za měsíc po měnové odluce bylo za dolar už patnáct set rublů (kazašských) oproti Rusku, kde byla za dolar jenom tisícovka. | ||
+ | |||
+ | Paul taky vyměnil čtyřicet dolarů a mohli jsme už kupovat lístky. Dvě jízdenky měly stát 8500 rublů, ale museli jsme zaplatit 22000 a to ještě na jízdenkách bylo napsané cizí jméno a číslo pasu. | ||
+ | |||
+ | Roman v tom žádnou překážku neviděl, říkal, že nikdo nepozná, že jsme cizinci, kdyby se někdo ptal odkud jedem, máme říkat, že z Kišiněva, moldavská ruština má trochu jiný přízvuk, tak se nikdo divit nebude a hlavně neukazovat pasy. | ||
+ | |||
+ | Bylo mě to trochu divné, že by zrovna v Kazachstánu nechtěli při nástupu do vlaku vidět pasy, to kontrolovali úplně všude, na Ukrajině jsem to zažil před půlrokem, v Rusku to samé nedávno, no necháme se překvapit. | ||
+ | |||
+ | Teď máme ještě dost času na prohlídku města proslaveného zimními sporty a máme ještě spoustu rublů, tak nakupujeme nějaké jídlo na cestu. Všechno je dost drahé, rád bych věděl, jak často si tam kupují třeba salám, když i pro nás byl drahý a normální platy v Kazachstánu jsou od 30000 rublů (20 dolarů) do 90000 rublů (60 dolarů), na vesnici ještě o mnoho míň než třeba v Alma-Atě. | ||
+ | |||
+ | Dali jsme si " | ||
+ | |||
+ | Nakupujeme ovoce a protože míjíme krám s mléčnými výrobky, myslíme že třeba sýr do vlaku také není špatný, ale měli jsme smůlu, do obchodu zrovna přivezli obrovský kus másla a před námi stála spousta lidí s igelitovými sáčky, do kterých jim prodavačka odkrajovala po kilech. | ||
+ | |||
+ | Nijak to nevonělo, taky proto, že mimo mléčné výrobky prodávali i maso a nějaké chladicí pulty tam neznali, tak hlavně to maso bylo dost cítit. Když jsme přišli na řadu, prodavačka se hned ptala, kolik másla chceme a asi se dost divila, když jsme chtěli jenom půl šišky uzeného sýra. | ||
+ | |||
+ | Jdeme už zpátky k nádraží, je příjemné, | ||
+ | |||
+ | Všude je spousta lidí, hledáme náš vagón, Paul měl koupený lístek do kupé o čtyři vagóny dál, tak jsem zvědav, jak dopadneme. Začátek byl spíš podle mých obav než podle Romanova scénáře. | ||
+ | |||
+ | U dveří do vagónu stál průvodčí ještě s jednou ženskou a kontrolovali pasy. Chtěli jsme se natlačit dovnitř, ale ten modrý panák asi tušil, co máme za lubem, tak hned říká, že bez pasu neprojdem. Ukázali jsme mu naše pasy, pustil nás a říkal, že to spravíme ve vagóně. | ||
+ | |||
+ | Další chyba byla, že jeden lístek byl špatně vypsaný a na posteli, kde jsme měli být my, seděl už někdo jiný. Divil jsem se, jak je to možné, ale on se smál a říkal, že to se stává každou chvíli a průvodčí to nějak urovná. Ptal se, jestli jedeme až do Moskvy a odkud jsme, říkám, že jedeme z Kišiněva, jak nám to Roman poradil a tenhle už se neptal. | ||
+ | |||
+ | Kdo se ale ptal, byl průvodčí, | ||
+ | |||
+ | Přišla ještě jeho pomocnice a oba si náramně notovali a že musíme hned vystoupit. Co nám zbývalo, musel jsem je hezky poprosit, aby nás tam nechali a vytáhnout zbytek rublů (22000), průvodčí říkal málo, málo, jízdenka je za 57 dolarů pro jednoho, tak jsem říkal, přece jen už jízdenky máme, i když na jiné jméno, pořád se mu to nelíbilo, tak jsem mu tam přihodil ještě dvacet marek a konečně ho tím uspokojil. | ||
+ | |||
+ | Mezitím se objevil Paul a že má velké problémy, ve vagónu, kde zkoušel štěstí se mu vedlo podobně jako nám, ovšem s horším koncem, jemu napsali na lístek, že nesouhlasí číslo pasu a jméno (to udělali nám taky), ale jeho ještě navíc vyhodili. Náš průvodčí taky dělal, že ho chce vyhodit, když však ukázal Paul peníze, tak dostal rozum. | ||
+ | |||
+ | Když jsme bilancovali, | ||
+ | |||
+ | Vytáhli jsme rajčata, jedna paní nám dala sůl, měla ji zabalenou v novinách, říkala, že za chvíli vystupuje, tak že nám ji nechá, nechala nám i kus chleba a nějaká rajčata. Ptal jsem se, jestli jí připadá, že je v Kazachstánu draho, tak říkala, že je to strašné, výhodu mají ti, kdo bydlí na vesnici, že nemusí kupovat žádné jídlo v obchodech, protože to by je brzo zruinovalo. Teď je to špatné ještě s chlebem, protože minulý týden ho nemožně zdražili. | ||
+ | |||
+ | Říkal jsem jí, že právě chleba nám připadal směšně levný, čtyřicet rublů je dost symbolická cena, ale ona byla úplně opačného názoru, před týdnem stál devět rublů a to ještě dost šlo, ovšem teď, mají prý moc dětí a chleba se jí pořád a sní se ho moc, radši o tom nemluvit. | ||
+ | |||
+ | Říkala ještě, aby jsme dávali pozor, až pojedeme kolem kosmodromu Bajkonur, kde můžeme vidět tu zvláštnost, | ||
+ | |||
+ | Už se stmívá, uvelebuji se na lehátku a protože jsem nahoře, mám parádní přehled o celém vagónu. Začínají mě trochu těžknout nohy i ruce, bolí mě celé tělo, pro jistotu jsem si změřil teplotu a nestálo to za nic, měl jsem zase přes osmatřicet a před sebou vidinu tří nocí v lehátkovém vagónu. | ||
+ | |||
+ | Spolykal jsem nějaké prášky a ráno už mě bylo trochu líp, ale horečku jsem měl pořád. Krajina kolem nás taky moc zajímavá nebyla, samá poušť, jenom občas se objevilo pole s bavlnou, nebo se v poušti mihly muslimské hřbitovy. | ||
+ | |||
+ | Na jedné zastávce prodávali dyně, tak jsme si jednu chtěli koupit, ale měli jsme už málo kazašských, | ||
+ | |||
+ | Ten zahradník na tom rozhodně škodný nebyl, protože průvodčí si nakoupili dyní a melounů asi čtyřicet a v Moskvě je zase prodají, šizuňkové jedni. Dyňa není dýně, ale druh melounu s výbornou dužninou. Nám teda aspoň chutnala. | ||
+ | |||
+ | Do řeči se s náma dal jeden chlap, který nadával na všechno a taky dost litoval rozpadu Sovětského svazu a říkal, že je mu jedno, jaký je kdo člověk, na národnosti kašle, ale hlavně aby měl dobrý srdce a říkal, že byl takový vždycky a vždycky takový zůstane a žádný režim s ním nepohne a aby dokázal, že to myslí opravdově a s námi dobře, tak na příští zastávce koupil obrovský meloun, rozkrojil ho napůl a tu větší půlku nám dal. Nezbývalo než poděkovat a do melounu se pustit. | ||
+ | |||
+ | Na další den bylo vidět, jak horečka pomalu ustupuje, po průjezdu městem Uralsk už by jsme měli být zase po čtyřiceti dnech v Evropě a zároveň jsme překročili hranice s Ruskem, které jsou prý zatím bez ostrahy. | ||
+ | ===== Moskva ===== | ||
+ | |||
+ | Druhého dne, v sobotu, ve tři odpoledne jsme v Moskvě a hned se musíme podívat na odjezd do Prahy. Vlak jel za čtyři hodiny, ale s lístkama to bylo zase špatné, jeden byl za šedesát tři dolary (podobně jako kupé Alma-Ata - Moskva).Chtěli jsme na ně vyzrát, tak jsme si počkali na vlak a zase se dohadujeme s průvodčím, | ||
+ | |||
+ | Průvodčí se ptal, kolik máme a když viděl stodolarovku, | ||
+ | |||
+ | Vlak do Prahy byl ten samý, jako vlak z Prahy do Moskvy, kupé po třech, měli jsme tam jednoho chlapíka, který vypadal trošku neohrabaně a navíc mírně koktal, dohadovali jsme se, co asi dělá, ale neuhodli jsme až nám prozradil, že je vedoucím nějakého úseku na Institutu jaderné fyziky v Moskvě a jede do Prahy na mezinárodní konferenci jaderných fyziků. | ||
+ | |||
+ | Vyprávěl nám o jaderných elektrárnách na Ukrajině, že s Černobylem je to ještě teďko špatný, ale největší strach má z jaderné elektrárny v Arménii, kde je válka a elektrika žádná, tak to tam asi budou obsluhovat nějací bambulové a jestli to tak bude, tak to nemůže dobře dopadnout. | ||
+ | |||
+ | Rozdělili jsme se o jídlo, dali jsme mu ochutnat čínskou polévku a rybičky a od něj jsme na oplátku dostali karbanátky s nějakou zeleninovou konzervou. Říkal, že má těch karbanátků špatný počet, totiž čtyři, to vymyslela jeho žena, když pojede s jedním spolucestujícím, | ||
+ | |||
+ | I příští den docela rychle utíkal, náš přítel se už těšil do Prahy a protože četl Švejka, tak musí rozhodně zajít do hospody a dát si špekáčky, | ||
+ | |||
+ | Když jsme projížděli Běloruskem, | ||
+ | |||
+ | Na hranicích s Polskem nějaký čas zabírá výměna podvozků a všechno jde už rychle, Varšava, v noci přejíždíme polsko-české hranice a v šest ráno, padesátý den naší cesty, jsme v Praze. |