Země, kde hory nejsou jen kulisou, ale hlavní postavou.
Tádžikistán je nejhornatější zemí Střední Asie a zároveň jednou z nejchudších. Bývalá sovětská republika, která se po rozpadu SSSR ponořila do občanské války, dnes pomalu rozvíjí svou infrastrukturu, ale především si uchovává to, co jiné země dávno ztratily: autenticitu, pohostinnost a pocit, že svět může být ještě skutečný.
Ať už se vydáte po legendární Pamírské dálnici, do údolí Fergany nebo mezi nedostupné vesnice Badachšánu, čekají vás dechberoucí scenérie, čaj v každém domě a tváře, které pamatují víc než televizní zprávy.
Hlavní letiště se nachází v Dušanbe, hlavním městě. Spojení je možné z Istanbulu, Moskvy, Dubaje či Almaty. Domácí lety míří i do Chudžandu nebo Chorogu – pokud počasí a letadlo dovolí.
Železniční spojení je omezené a zastaralé. Vlaky jezdí z Dušanbe do Uzbekistánu a Ruska, ale jen zřídka a pomalu.
Cestování po zemi je možné zejména sdílenými taxíky (maršrutky) nebo terénními vozy. Silnice jsou v různém stavu – od nově postavených dálnic až po štěrkové horské serpentiny.
Hlavní silniční tahy vedou přes průsmyky ve výškách nad 3 000 m. Nejznámější je M41 – Pamír Highway, spojující Dušanbe s městem Chorog a dál do Kyrgyzstánu.
V zimě bývají mnohé průsmyky uzavřeny. V létě je nutná dobrá technická připravenost – benzínky mohou být stovky kilometrů od sebe a signál nečekejte všude.
Tádžikistán není pro turisty, kteří hledají pohodlí. Je to destinace pro milovníky hor, dobrodružství a lidské opravdovosti.
Dušanbe – klidná metropole s rozlehlými bulváry, parky a památkami z doby SSSR. Mezi zajímavosti patří:
Národní muzeum – s krásnými sbírkami z období Sogdů a perské kultury
Rudaki Park – centrální místo s jezírky, sochami a fontánami
Nejvyšší stožár vlajky světa (přinejmenším chvíli byl)
V centru najdete čajovny, tržiště a směs tádžické, ruské a íránské kultury.
Fanská pohoří – tyrkysová jezera, ostré štíty a trasy pro treky (Iskanderkul, Alauddin, Kulikalon).
Pamír (Badachšán) – „Střecha světa“ s vesnicemi jako z jiného století, vysokohorskými jurtami a panoramaty, která berou dech.
Údolí řeky Vachš a Karategin – kláštery, památky Zoroastrismu a zelená krajina mezi vyprahlými hřebeny.
Chorog a Wakhan Corridor – místo, kde se setkávají kultury, jazyky i hranice. Výhledy na Hindúkuš, afghánské vesnice přes řeku a horké prameny.
Yamchun – pevnost nad údolím Wakhan a blízké zoroastriánské svatyně.
Strava je jednoduchá, ale poctivá – vydatná, založená na masu, chlebu a čaji:
Plov – rýže s mrkví, masem a kořením
Lagman – masový vývar s domácími nudlemi
Sambusa – pečené taštičky plněné masem nebo zeleninou
Chleb (non) – kulaté placky pečené v tandoru
Zelený čaj – bez něj neexistuje žádná návštěva
Pokud máte jen jeden den a chcete poznat Tádžikistán za branami hlavního města:
Ráno:
Návštěva tržiště Mehrgon nebo Zelený bazar – ochutnávka sušeného ovoce, ořechů a místní atmosféry
Muzeum národní historie – socha Buddhy z Ajiny Teppe a vývoj země od starověku po současnost
Poledne:
Výlet do Hissarské pevnosti (asi 30 km západně) – brána, medresa a zbytky pevnosti, která pamatuje perskou i ruskou éru
Tradiční oběd ve venkovské čajovně – šašlik, chléb, čaj
Odpoledne:
Jezero Varzob nebo okolní příroda – krátká procházka nebo posezení u vody v horském údolí
Návrat do Dušanbe, možnost večerního koncertu nebo klidného posezení v čajovně Rudaki parku
Jazyk: Tádžičtina (varianta perštiny), mnozí mluví rusky
Měna: Tádžický somoni (TJS)
Bezpečnost: Mimo hranice s Afghánistánem relativně bezpečno; doporučuje se informovat před cestou
Kdy jet: Ideální je květen–září. Zima je tvrdá, léto v horách příjemné
Tádžikistán není pro milovníky all inclusive, ale pro ty, kdo hledají svět, který neztratil duši. Místo, kde si připomenete, co znamená cesta.
Zobrazeno: 92 x