[[https://play.google.com/store/books/details?id=SFfeEAAAQBAJ&rdid=book-SFfeEAAAQBAJ|{{https://cesty.in/_media/creative_commons_attribution-sharealike_license:16.11.2023-215202.png|}}]] **[[https://books.google.cz/books?id=SFfeEAAAQBAJ&pg=PA3&lpg=PA3&dq=%22bohov%C3%A9+a+hrdinov%C3%A9+star%C3%A9ho+%C5%99ecka%22&source=bl&ots=h54FP5bc-b&sig=ACfU3U2S23pNBhHIH1L8Bj8KG0W4gaHTGw&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjWwIy_ssmCAxXF_7sIHTIGD18Q6AF6BAgJEAM#v=onepage&q=%22bohov%C3%A9%20a%20hrdinov%C3%A9%20star%C3%A9ho%20%C5%99ecka%22&f=false|Bohové a hrdinové starého Řecka ]]** ====== TANTALOS ====== ===== Staré řecké báje a pověsti ===== **Eduard Petiška** online {{baje.jpg?125nolink |obrázek mladíka a starce v řecké říze}} |[[PROMÉTHEUS|PROMÉTHEUS]]|[[POTOPA|POTOPA]]|[[FAETHÓN|FAETHÓN]] |[[ORFEUS|ORFEUS]] | |[[Založení Théb|Založení Théb]] |[[PENTHEUS|PENTHEUS]] |[[MIDAS|MIDAS]] |[[TANTALOS|TANTALOS]] | |[[NIOBA|NIOBA]] |[[PELOPS|PELOPS]] |[[O ZLATÉM ROUNU|O ZLATÉM ROUNU]] |[[IÁSÓN A MÉDEA|IÁSÓN A MÉDEA]] | |[[HÉRAKLES|HÉRAKLES]] |[[PERSEUS|PERSEUS]] |[[DAIDALOS A IKAROS|DAIDALOS A IKAROS]] |[[THÉSEUS|THÉSEUS]] | |[[SISYFOS|SISYFOS]] |[[BELLEROFONTES|BELLEROFONTES]] |[[MELEAGROS|MELEAGROS]] |[[OIDIPUS A ANTIGONA|OIDIPUS A ANTIGONA]] | |[[FILEMON A BAUCIS|FILEMON A BAUCIS]] |[[ERÓS A PSÝCHÉ|ERÓS A PSÝCHÉ]] |[[GÝGES A PRSTEN|GÝGES A PRSTEN]] |[[TROJSKÁ VÁLKA|TROJSKÁ VÁLKA]] | |[[ORESTES|ORESTES]] |[[ODYSSEOVY CESTY|ODYSSEOVY CESTY]] |[[POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE|POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE]] |**[[Staré řecké báje a pověsti (komplet)|Staré řecké báje a pověsti (komplet)]]** | Staré řecké báje a pověsti v PDF - stiskněte tlačítko **Uložit do PDF** na boční liště. (Pokud se to nepovede napoprvé, obnovte stránku – např. tlačítkem F5) |{{ :baje:hades2.jpg?150x300&nolink |}} |

| {{ :baje:atena.jpg?150x300&nolink |}} | ---- //Mohlo by vás zajímat:// === Biblické příběhy === Ivan Olbracht [[http://www.hks.re/wiki/biblicke_pribehy|STARÝ ZÁKON pro mládež]] ---- V Lýdii, v krajině, která dnes patří Turecku, panoval za starých časů král Tantalos. Nebylo bohatšího krále nad Tantala. Hora Sipylos mu dávala zlato, jeho pole se táhla na dvanáct dní cesty a klasy na nich byly dvakrát tak těžké než na ostatních polích. Na travnatých stráních hlídaly houfy pastevců obrovská stáda dobytka. I bohové obdařili Tantala svou přízní. Dovolili mu, aby s nimi zasedl na Olympu za stůl a účastnil se jejich hostin a poslouchal, o čem nesmrtelní bohové hovoří. Přesto byl Tantalos obyčejný smrtelník. I jemu předla sudička Klóthó nit života, sudička Lachesis ji rozvíjela a třetí, Atropos, čekala, až mu ji přestřihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil. „Chodím na hostiny bohů,“ říkal si, „a ničím se od nich neliším. Nalévají mi do poháru božský nektar, jím s nimi božskou ambrózii a vím, co si povídají. Nikdo z lidí nemůže pochybovat o tom, že jsem také bohem.“ Nejsi vševědoucí — ozvalo se v Tantalovi svědomí. „To nejsem,“ připustil Tantalos, „ale kdo ví, jsou-li vševědoucí bohové. Vyzkouším je a přesvědčím se o tom.“ Tehdy právě ukradl nějaký smělý chlapík v Diově chrámu na Krétě drahocenného zlatého psa. Přinesl ho Tantalovi, neboť věděl, že se král bohů nebojí. Král Tantalos skryl ukradený předmět u sebe. Zanedlouho přišel do paláce rozhořčený kněz. „Králi,“ řekl, „nebývá zvykem vladařů, že se spolčují s rouhavými zloději. Vrať do chrámu, co ti nepatří.“ „Nevím, o čem mluvíš,“ odpověděl král. „Jen si skrývej kradenou věc,“ blýskl kněz očima, „sebe před hněvem bohů neskryješ.“ „Kdybych byl provedl něco zlého,“ usmíval se Tantalos, „jistě by o tom vševědoucí bohové už věděli a potrestali by mě.“ A král Tantalos odpřísáhl, že zlatou sošku nemá. Kněz odešel s nepořízenou a král byl přesvědčen, že se bohové jenom tak tváří, jako by byli vševědoucí. Ve skutečnosti nevědí o nic víc než smrtelní lidé. Zatím bohové věděli dobře o každém Tantalově činu, ale čekali, zda zaslepený král přece jen nedá přednost pravdě před lží, poctivosti před zlodějstvím a spravedlnosti před křivdou. {{:baje:pelops.jpg?250 }} Tantalova zpupnost rostla a rostla. Už mu nestačilo, že sám směl pít nektar a jíst ambrózii. Kradl božský nápoj a pokrm ze stolu bohů a nosil jej z Olympu na zem, lidem. Každým skutkem se vysmíval božím a lidským zákonům a nakonec si vymyslil hrozný a neslýchaný čin. Zabil svého syna Pelopa a pozval bohy na hostinu k sobě do paláce. Při hostině jim předložil maso vlastního syna. Démétér, bohyně rolnictví, snědla v zamyšlení kousek předloženého pokrmu, ale ostatní bohové zděšeně vyskočili od tabule. I Tantalos se ulekl, poznal, že bohové jsou vševědoucí, a začal se jim klanět a prosit o slitování. Novým zločinem však dovršil míru zlých skutků. Zeus, vládce bohů, bez váhání srazil nelidského Tantala do nejhlubšího podsvětí, do tartaru. Za zlé činy spáchané zaživa odsoudil Tantala k věčnému trápení. V říši mrtvých stojí Tantalos v čisté svěží vodě a trýzní ho krutá žízeň. Kdykoliv se sehne, aby zavlažil vyprahlé, rozpukané rty, voda mu zmizí pod rukama a nahmatá suchý písek. Na dosah roste na větvích nádherné ovoce, a Tantalos nemůže utišit mučivý hlad. Jakmile vztáhne ruku po hrušce, fíku nebo granátovém jablku, zvedne náhlý vítr větve a ovoce zmizí do výšky. Nad Tantalovou hlavou visí obrovský balvan a hrozí každou chvíli zřícením. Věčná smrtelná úzkost stiská Tantalovi hrdlo. Trojími mukami trpí král Tantalos v říši stínů. Pozůstatky Tantalova syna Pelopa vhodili bohové do kotle. Sudička Klóthó vyňala z kotle Pelopa ještě krásnějšího, než býval, a vzkřísila ho k životu. Chyběl z něho jen kousek na lopatce, který snědla roztržitá Démétér. Snědený kousek nahradili bohové kouskem slonové kosti. Všichni z toho rodu mívali pak bílou skvrnu na lopatce. {{ :baje:tantalos.jpg?200 |}}