Antonín Odvárka (Cyrilometodějský kalendář, 1984)

Náš Spasitel Ježíš Kristus prožil většinu svého života v severní části Palestiny, jež se nazývá Galilea. Je to země nevelká, jejíž délka od severu k jihu činí asi 100 km a šířka asi 50 km. Jméno Galilea je odvozeno od hebrejského slova, jež v přepisu z hebrejské abecedy a podle našeho způsobu psaní zní Galii, nebo Galiláh. Znamená to v překladu kruh, nebo kraj či obvod. Někteří badatelé vysvětlují toto jméno od jakýchsi pohanských sloupů, snad pomníků zemřelých z dávných dob, jež se tam vyskytovaly a byly seřazovány do kruhů. Jiní se spokojují prosté s překladem názvu. Galilea byla u židů z Judska v opovržení, neboť její obyvatelstvo bylo vlivem pozdějších nepřátelských vpádů silně promíseno pohany. Proto byla někdy i přímo nazývána „Galilea pohanská.“ Je to vyjádřeno zvláště u proroka Izaiáše (8, 23) a přímo se o tom zmiňuje evangelista svatý Matouš slovy: „Když Ježíš uslyšel, že Jan Křtitel byl uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau u jezera v území Zabulonově a Neftalimově, aby se splnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: Země Zabulonova a země Neftalimova, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, spatřil velký jas a těm, kdo přebývali v krajině stínu smrti, vzešlo světlo“ (Mt 4—12 až 17).

Slavný židovský spisovatel Josephus Flavius uvádí, že Galilea měla celkem 205 mést a vesnic. Žádná z těchto lokalit prý neměla méně než 15 tisíc obyvatel. Tento údaj je podle nynějšího stavu výzkumu velmi přehnaný, ale svědčí přece jen o lidnatosti této krajiny. Původně byla Galilea sídlem některých částí kmenů Izachar, Zabulon, Asser a Neftalim. Mnoho těchto osadníků bylo však přestěhováno za válek násilně do Asyrie a v zemi byli usazeni pohané. O tom, že byla tato provincie v opovržení u židů, svědčí dvě místa z evangelia sv. Jana: „Může z Nazareta pocházel něco dobrého?“ (Jan 1, 47) a druhé „Prorok z Galileje nepovstává!“ (Jan 7, 52).

A přece právě tuto opovrženou krajinu si vyvolil Kristus za své hlavní působiště. Všimněme si alespoň několika míst, kde pobýval. Je to především Nazaret, město jeho dětství. Představíme-li si Galileu jako obdélník, stojící na užší straně, pak je Nazaret asi uprostřed jeho jižní hranice se Samařském. Podle Nazareta je Pán Ježíš nazýván Nazaretský. Jméno Nazaret je podle mínění mnohých odvozeno od hebrejského slova, značícího výčnělek a to se klade do souvislosti s proroctvím Izaiáše (11, 1), kde se Vykupitel nazývá výhonkem, nebo ratolestí. Jiní vykládají toto jméno jako strážní věž, vyčnívající nad krajinou. Obyvatelé Nazareta většinou Pána Ježíše nepřijali jako Vykupitele. Prorok nemá cti ve své vlasti. Na místě dílny svatého Josefa je kostel a na okraji města dosud studně Panny Marie, chráněná kamenným klenutím.

Dalším velmi důležitým městem v Galileji bylo Kafarnaum, na břehu Genezaretského jezera. Jméno města je odvozeno od hebrejského Kefar Nahum, což znamená Vesnice Nahumova. Byl tam celní úřad a římská posádka, jejíž velitel postavil židům synagógu a je znám z evangelia. Kafarnaum bylo středem Ježíšova působení. Nazýval je svým městem (Mt 9, 1). Bylo sídlem apoštolů Petra a jeho bratra Ondřeje. Ježíš tam učinil řadu zázraků. Některé z nich, jako uzdravení služebníka setníkova, tchýně Petrovy a dalších, jsou výslovně jmenovány v bibli, ale řada jiných je prostě označena slovy, že uzdravil mnoho nemocných (Mt 8, 18). Město leželo asi 4 km západně od ústí Jordánu do jezera Genezaretského, přímo na břehu jezera. Přestože Vykupitel učinil v Kafarnau tolik zázraků, obyvatelé v něho neuvěřili a Pán Ježíš předpověděl jeho zkázu. To se také splnilo, nezůstal z něho kámen na kameni a teprve poslední vykopávky na místě zvaném Tell Hum, ukázaly nám jeho polohu a byly nalezeny trosky synagógy.

Při ústí Jordánu do Genezaretského jezera ležela vůbec skupina měst, kudy Pán Ježíš často procházel. Byla to krajina velmi úrodná a proto hustě osídlená. V bibli jsou výslovně jmenována města Korozaim a Betsaida. Jedno leželo na pravém břehu a druhé, to jest Betsaida, na levém břehu řeky. Korozaim bylo na pahorku sopečného původu a právě proto tam byla pole a zahrady neobyčejně úrodné. Na severní straně města byl vydatný pramen. Svatý Jeroným připomíná toto město ve 4. století již jako pusté. Obyvatelům města se velmi dobře dařilo, a proto nebyli přístupni učení Ježíšovu. Nyní se nazývá toto místo Kirbe Kersa.

Druhé město — Betsaida — znamená hebrejsky Bet sajedá, což znamená Dům rybaření neboli Rybářov. Bylo rodištěm apoštolů Petra, Ondřeje a Filipa. V Betsaidě byl uzdraven slepec (Mk 8, 22). Bylo to slavné město, neboť tetrarcha Herodes Filip je povýšil roku 3. před Kristem na město a nazval na počest císaře Augusta podle jeho dcery Betsaida Julias. Na pahorku, o rozloze jeden a půl hektaru, si tam vystavěl Herodes sídelní hrad a královskou hrobku. Zemřel zde roku 34. po Kristu. Pěstovaly se tu citróny, zelenina, rýže, cukrová třtina, kukuřice, bavlna, datle, fíky, jablka a byl zde neobyčejně čilý rybolov. Obyvatelé snad právě pro svůj blahobyt nepřijali Ježíše. Svatý evangelista Marek připomíná město v souvislosti se zázračným rozmnožením chlebů (6,45). Ježíš tehdy řekl apoštolům, aby vstoupili po zázraku na loď a jeli na druhý břeh jezera k Betsaidě. Rozmnožení se tedy stalo někde naproti tomuto městu na západním břehu jezera. Betsaida tedy nepřijala Ježíše a později zanikla, takže ani přesné místo její polohy není známo. Snad je to nynější místo Ain et Tabigah.

Celá tato krajina důvěrně známá ze života Ježíšova, ležela nedaleko ústí Jordánu do Genezaretského jezera. Samotné jezero mělo jméno podle velmi úrodné rovinky, jež vznikla nánosem tří potoků, vlévajících se nedaleko ústí Jordánu do jezera. Bylo to snad nejúrodnější místo Palestiny a někteří se domnívají, že právě toto místo dalo Spasiteli podnět k vyprávění podobenství o rozsévači. Rovinka je 6 km dlouhá a 3 km široká a má jméno Kineret. Pěstují se tam hlavně palmy, citróny a banány.

Jméno „Jezero Genezaretské” se vyskytuje v Novém zákoně jen jednou (Lk 5, 1). Většinou bývá nazýváno Moře Galilejské, nebo Tiberiadské. Genezaretské jezero je velmi bohaté rybami. Je od severu k jihu 21 km dlouhé a 12 km široké. Leží 208 m pod hladinou Středozemního moře, je 20 až 50 m hluboké s tůněmi až 250 m hlubokými. Je nazýváno Tiberiadské v Písmě svatém jen jednou a to u sv. Jana (6, 23). Židé totiž neradi chodili do Tiberiady. Bylo to město pohanské. Založil je Herodes Antipas v létech 17 až 22 a pojmenoval je na počest tehdejšího císaře Tiberia jeho jménem. Tiberius byl adoptivní syn císaře Augusta. Pilát se ho obával a ze strachu před ním odsoudil Pána Ježíše na smrt. Židé také nevstupovali do tohoto města proto, že tam býval kdysi hřbitov. Také Pán Ježíš tam nikdy nebyl, ačkoliv se často zdržoval v jeho okolí. Tiberias byla hlavním městem Galileje a obyvatelstvo tam bylo po jeho založeni násilně nahnáno. Podle něho se nazývalo jezero mořem Tiberiadským, neboli Fahr Tobarije. Po zničení Jeruzaléma a po neúspěchu povstání Bar Kochby se však stalo město Tiberias posvátným městem židů. Bylo tam přeneseno synedrium, zřízena židovská akademie a vznikla tam důležitá židovská díla jako Mišna a Talmud.

Jiným městem na břehu jezera byla Magdala. Byl to domov kající hříšnice Marie Magdalény. Toto městečko znamená v překladu z hebrejštiny tolik, co věž a leželo na západním břehu mezi Tiberiadou a Kafarnaum (Mt 15, 39).

Konečně se zastavme na své pouti Galileou u kdysi půvabného městečka Kány Galilejské, jež leželo asi 6 km severovýchodně od Nazareta. Tam učinil Pán Ježíš svůj první zázrak tím, že na svatbě proměnil vodu ve víno. Později tam uzdravil syna setníkova (Jan 2, 1—4, 46). Kána znamená tolik, co třtinové místo.

Mohli bychom ještě dlouho putovat Galilejí, po tom kraji, který je pro nás tak půvabný právě proto, že jím kráčíme ve stopách Spasitelových. Navštívili jsme v duchu jen některá místa. Učinili jsme tak k radosti svého srdce a k lepšímu pochopení biblických textů pro ty, kteří Písmo Svaté vykládají nebo poslouchají, či předčítají nebo vyprávějí. Ti všichni jsou v bibli nazýváni „velikými v nebeském království” (Mt 5, 19).

Zobrazeno: 162 x